Rakousko-Uhersko bylo ve srovnání s rudým Československem oázou svobody

Týká se to habsburské monarchie v letech 1867 – 1914. Komunistická hrůzovláda byla daleko horší než doba, která v druhé polovině 19. století přinesla velký rozkvět českých zemí v hospodářství, školství, kultuře atd.

Zaujal mne příspěvek Českého královského institutu V Rakousku-Uhersku se Čechům špatně nežilo na webu Medium.cz. Chtěl bych tedy k tomu dodat další důležité informace, které potvrzují tento fakt. Od roku 1867, kdy tzv. prosincovou ústavou byla občanům Předlitavska zajištěna základní lidská práva, do roku 1914, než vypukla první světová válka, to platí určitě.

Tak především Češi považovali habsburskou monarchii za svoji vlast a císaře Františka Josefa I. za českého krále, jak o tom píše historik Jiří Rak v knize Zachovej nám Hospodine. České noviny Národní listy přiblížily v říjnu 1866 panovníkovu návštěvu Prahy takto: „Také v posledních měsících to byl lid, jenž síly jeho stačily odvrátiti od trůnu našeho ty nejnešťastnější následky kteréž mohl mít rok 1866 pro Rakousko, a jenž svou obětavostí rovněž tak jako svým upřímným uvítáním svého krále dal najevo, že mu i přes všechny strasti trudné minulosti spojení vlasti naší země a koruny české s domem rakouským není věcí lhostejnou.“

Projev v duchu národnostní smířlivosti pronesl tehdy k panovníkovi před zástupci samospráv česky a německy též vůdce národa František Ladislav Rieger. V něm mimo jiné ujistil přítomné o věrné oddanosti mocnáři a příchylnosti ke koruně a říši, jakou království České vždy osvědčovalo a vyzval posluchače, aby císaři provolali německy hoch a česky sláva, což se také stalo. V květnu 1897 panovník F. L. Riegera povýšil do stavu svobodných pánů (baronů).

Historici, kteří se podíleli akademických Dějinách Českých zemí, se shodují, že Rakousko-Uhersko bylo konstituční monarchií a právním státem, s nezávislou justicí a porotními soudy. Císař František Josef I. byl rovněž stoupencem národnostního smíru mezi národy monarchie.

Lidé si tehdy byli rovni v šancích bez ohledu na původ, národnost či náboženství. Kdo byl schopný, dokázal se prosadit. To umožnily, tzv. prosincová ústava z roku 1867, dále liberální ekonomické zákony jako Živnostenský zákon z roku 1859 a Obchodní zákoník o tři roky později.

Typickým příkladem byli úspěšní byznysmeni Židé Wilhelm a David Gutmannovi. Ti se vlastní pílí a schopnostmi dostali až na samý společenský vrchol. Ocenil je i císař, který udělil oběma bratrům Řád železné koruny a v roce 1878 je povýšil do rytířského stavu, jak uvádí web ekonom.cz. Starší se pak celým jménem psal Wilhelm Isak Wolf rytíř von Gutmann. V jeho erbu se mimo jiné objevila šesticípá židovská hvězda a heslo Semper progrediens (Stále vpřed). Publicista a historik Pavel Kosatík ve své knize Podnikání pod Davidovou hvězdou uvádí dalších příklady židovských podnikatelů z českých zemí, kteří se dokázali prosadit v tvrdé konkurenci, a František Josef I. mnohé z nich povýšil za zásluhy o hospodářský rozvoj do šlechtického stavu.

Samozřejmě i v té době existoval lidový antisemitismus, což bylo smutné, a který se v českých zemích neblaze projevil především za tzv. Hilsneriády na přelomu 19. a 20. století. K předním antisemitům tenkrát patřili i vídeňský starosta Karl Lueger a pozdější pražský primátor Karel Baxa. To však nic nemění na tom, že Židé byli od roku 1867 v Rakousku plnoprávní občané, kteří toho odkázali využít a v roce 1910 patřili ve Vídni mezi největší plátce daně.

Rovněž protestanti už měli plná občanská práva a saský luterán Friedrich Ferdinand von Beust se roku 1867 dokonce stal rakouským ministerským předsedou.

V té době působily české spolky, vznikly české politické strany, které se účastnily relativně svobodných voleb, rozvíjely se české školství a česká kultura. Významným úspěchem bylo v roce 1882 rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou, byly založeny významné české instituce jako Národní divadlo, Národní muzeum či Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění. To všechno jsou fakta, která nelze popřít.

A teď to srovnejme s érou socialismu zhruba o sto let později. Svobodné volby neexistovaly, nezávislá justice také ne, soudy se dopouštěly justičních vražd a posílaly nevinné lidi na mnoho let za mříže ve vykonstruovaných procesích, viz kauza Milada Horáková mnohé další. Dopředu odsouzení byli přinuceni za pomocí fyzického a psychického násilí od vyšetřovatelů odříkávat naučené výpovědi. Lidé byli komunisty oloupeni o své majetky a mohli cestovat jen omezeně, Rakousko v tom svým obyvatelům nekladlo žádné překážky.

Jistě, ani habsburská monarchie nebyla ideálním státem a měla svoje nedostatky, ale proti komunistické totalitní diktatuře byla rájem na zemi.

Zdroje:

Wilhelm Gutmann: Uhlobaron místo rabína | Ekonom.cz: Web týdeníku EKONOM

V Rakousku-Uhersku se Čechům špatně nežilo - Médium.cz

Zachovej nám Hospodine, Jiří Rak, nakladatelství Havran, Praha 2013

Dějiny českých zemí, Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2018

České země v 19. století 1 a II, Milan Hlavačka a kolektiv, Nakladatelství Historický ústav, Praha 2016

Podnikání pod Davidovou hvězdou, Pavel Kosatík, Nakladatelství Práh, Praha 2026

Zpráva o organizovaném násilí, Vilém Hejl, nakladatelství Universum, Praha 1990