Prvorepublikoví abiturienti: komunistické školství je příšerné

Můj prastrýc, dej mu Pán Bůh lehké nebe, maturoval na klasickém gymnáziu v Brně v roce 1937. Navštívil jsem jeho setkání se spolužáky po 50 letech Shoda mezi nimi panovala v tom, že soudruzi zdevastovali naše školství.

V roce 1987 jsme s kamarádkou zašli v Brně ke Stopkům, Brňáci to dobře znají. tradiční brněnská restaurace na „čáře“ (Česká ulice), kde se snad odjakživa čepuje plzeňské pivo. Z jednoho salónku se ozývalo bujaré veselí střídané zpěvem písní typu Když jsem já šel tou putimskou branou a dalších študáckých hitů.

Číšník nám řekl, že je tam setkání gymnazistů po 50 letech a najednou ze dveří vyšel můj prastrýc, kterému jsme normálně říkal strejdo. Pozdravili jsme se a on nás pozval mezi své kolegy. Tak jsme tam šli a začali si povídat, já tedy spíše naslouchal starším a zkušenějším. A došlo také na to, že když oni maturovali v tom sedmatřicátém roce, tak to školství mělo vynikající úroveň a za komunistů pak šlo do kytek.

„My jsme se učili francouzštinu, němčinu, latinu a řečtinu. To dneska už ti mladí skoro vůbec neumí cizí jazyky. Francouzština byla tenkrát světovou řečí na úrovni angličtiny, takže by se mladí měli učit angličtinu a ne ruštinu, která jim je na nic,“ mínil můj prastrýc.

Jeho spolužačka k tomu dodala: „Když si vezmu jenom dějepis, tak my měli kvalitní učebnice od tehdejších špiček. Československé dějiny napsal Pekař a světové dějiny pak Šusta, a ty měly fantastickou úroveň. (Profesoři Josef Pekař a Josef Šusta patří k nejlepším českým historikům všech dob). Moje vnučka taky studuje gymnázium a to, z čeho se dneska učí dějepis, je hrůza.“ Další z pamětníků potom pronesl: „Za první republiky měly školy úroveň. Ti dnešní maturanti toho neví ani tolik, co ti, co za nás vyšli z měšťanky.“ (dá se přirovnat k nynějšímu ukončení základní školy v deváté třídě)

Všichni pak nadávali na komunisty, že v padesátých letech zrušili tehdy zavedená osmiletá klasická a reálná gymnázia a nahradili je zpočátku jedenáctiletkami, později dvanáctiletkami, což byly tříleté všeobecné vzdělávací školy. Podle starých abiturientů to byl obrovský úpadek, kdy kvalitní školy se změnily na učiliště. Pravdou, je že až do konce šedesátých let bylo všeobecné středoškolské vzdělání pouze tříleté, teprve od roku 1969 čtyřleté a znovu se objevilo pro tento typ škol označení gymnázium, které komunistům dříve z neznámých příčin vadilo.

Za pozornost pak stál výrok jedné dámy, která řekla, že její otec maturoval na gymnáziu někdy za Rakouska, a ten jí kdysi řekl, že za císaře pána ty školy za něco stály, ale za Masaryka už nestojí za nic. Tak mně napadlo, jestli to není takový ten folklór ve stylu, to tenkrát byly pořádné zimy, sníh býval bělejší, tráva zelenější apod. A tak je to i se školami, tenkrát za mého mládí měly úroveň, dneska už to stojí za starou bačkoru atd.

Pravdou ovšem je, že v druhé polovině 19. století za Rakouska-Uherska vznikla v českých zemích sít kvalitních škol, obecných, měšťanských, odborných, gymnázií a dalších. Z doby dřívějších tady byly univerzity a vysoké školy, které dosáhly vynikající úrovně. Habsburská monarchie u nás vybudovala špičkové školství, na které navázala i první republika, která v podstatě zachovala jeho systém. Došlo jen k několika spíše kosmetickým změnám, například v roce 1919 byl zrušen celibát učitelek. Existoval také dvojí typ gymnázií, tzv. klasické zaměřené hlavně na jazyky a humanitní předměty a reálná orientovaná spíše prakticky a přírodovědně, na kterých se například nevyučovala řečtina. Avšak to, že komunisté v padesátých letech zničili osvědčený systém školství, patří rovněž k jejich zločinům.

Já sám jsem zažil ve svých školních letech takové ty typické komunistické vyučující, pro které bylo vrcholem umění oddrmolit nazpaměť naučený text ve stylu bitva u Slavkova 1805 apod. Bohužel něco podobného mě potkalo i ve fyzice v 8. třídě, kde soudružku učitelku nezajímala podstata záležitosti, ale ten kdo nazpaměť odříkal Archimédovu větu, dostal za jedna. Kdo se však pokusil vysvětlit problém vlastními slovy, dostal za pět, protože neznal definici. A také vím, že mnozí současní učitelé dějepisu jej učí tak, aby žáci pochopili podstatu u děje, a nespokojí se s biflováním, které je ostatně k ničemu.

Generace mého prastrýce je mi ovšem hodně líto. Ona měla dost těžký život. Jen necelé dva roky po zkoušce dospělosti začal nacistický teror spojený i se zavřením vysokých škol, a tak je leckteří včetně mého strejdy na medicíně mohli dostudovat až po válce. Někteří už je ani nedokončili. A krátce na to se dostavila komunistická hrůzovláda, která mnohým ze strejdových spolužáků zničila profesní kariéru a tak třeba jeho kolega právník skončil jako „buržoazní živel“ u lopaty.

Zdroje:

Vzdělání a střední třída v císařském Rakousku 1848 – 1918, Gary B. Cohen, nakladatelství Academia, Praha 2022

Grunge Template

(Microsoft PowerPoint - Prezentace1 [Re\236im kompatibility])

Střední všeobecně vzdělávací škola – Wikipedie