Proč netleskám šílenému nápadu s tzv. přímou demokracií

Hnutí Úsvit prosazuje tzv. přímou demokracii bez podmínek. To znamená, že lidové referendum by platilo i v případě, kdyby v něm hlasovalo pět lidí. Nemělo by tedy být omezeno například minimálně padesátiprocentní účastí všech voličů, aby bylo platné. To je ovšem populismus nejhrubšího zrna, cesta do pekel a každý soudný člověk musí být proti. Takový zločinný nápad nesmí projít v žádném případě!   

Samotná demokracie v sobě skrývá velké nebezpečí, na které upozornil již vynikající starověký řecký filozof Aristoteles. Spočívá v tom, že dva hlupáci mají větší pravdu než jeden mudrc, protože jsou dva.
To si uvědomoval již jeho učitel a žák SokratůvPlaton. Ten se děsil myšlenky, že demokracie se může snadno zvrhnout v ochlokracii – vládu lůzy a tyranii. Zároveň však odsuzoval i tzv. oligarchii - tedy vládu bohatých.  Proto přišel s myšlenkou na tzv. “ideální stát“, kde vládne aristokracie, čili elita složená znejschopnějších občanů. Tvořit ji měli filozofové, kteří po ukončení školy v 35 letech měli dvacet let pracovat ve prospěch státu a teprve pak se mohli stát pravými filozofy. Další oporou státu v představách Platona měli být vojáci, kteří kromě fyzické zdatnosti, měli mít rovněž filozofické vzdělání.

Historie skutečně dokazuje, že bezbřehá demokracie je nebezpečná a může sklouznout ve vládu spodiny. Koneckonců i Adolf Hitler se dostal v Německu k moci po vyhraných volbách.

Dalším odstrašujícím a varujícím případem a pádným argumentem proti tzv. přímé demokracii je tzv. Hilsneriáda, jejíž obětí se stal profesor pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity a pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1899 byla v na cestě mezi Polnou a Věžničkou u Jihlavy zavražděna v lese mladá dívka Anežka Hrůzová. Někdo ji podřízl a z toho vzniklo nepodložené obvinění vůči Židům, že jsou vrazi a jedná se o tzv. rituální vraždu, protože Židé přece potřebují krev křesťanské panny ke svým obřadům. To je samozřejmě nesmyl, jenže této hloupé pověře uvěřila na prahu 20. století většina českého národa. Z vraždy byl proto obviněn nevinný mladý polenský Žid Leopold Hilsner, který byl v atmosféře antisemitských štvanic původně odsouzen k trestu smrti. Popravě naštěstí unikl díky milosti císaře Františka Josefa I., který původní rozsudek změnil na doživotní vězení.

Masaryk, který měl odvahu se tomu šílenství postavit, se stal obětí nenávistného fanatismu. Studenti jej vypískali na přednášce, takže mu vedení univerzity doporučilo, aby do školy nějakou dobu raději nechodil, zdivočelý dav mu vymlátil okna u bytu a dostával anonymy typu. „masaryčku ty židáčku, rozbijeme tvou hlavičku.“

A já se děsím, že taková lůza, která tehdy pořádala pogromy na Židy, by mohla mít neomezené právo rozhodovat o zásadních problémech v přímé demokracii. Spodina, která je schopna šířit kolem sebe atmosféru nenávisti, totiž není minulostí, což dokazuje i hysterie kolem církevních restitucí.

Lidové hlasování může také způsobit miliardové škody. To tehdy, kdy lidé mají rozhodovat o ryze odborných záležitostech, kterým nerozumí. V tomto případě nás může varovat rakouské referendum o spuštění provozu tamní jaderné elektrárny, ve kterém těsná většina hlasujících to zakázala a drahá stavba se musela zakonzervovat.

Takže přímá demokracie? Děkuji, nechci.