Prezident Klaus, svoboda projevu a duch bolševismu

  Tak se nám všichni pustili do hlavy státu, že prý co si to dovoluje vykládat při návštěvě Irska takové nesmysly.  A považte, Václav Klaus se dokonce sešel s tamními odpůrci Lisabonské smlouvy, no to je ale troufalost. To už mně připomíná éru reálného socialismu, kdy komunisté nařizovali lidem, co si mají myslet a co říkat.       

Já netvrdím, že bych si s prezidentem Václavem Klausem rozuměl úplně ve všem, například mám poněkud vlídnější vztah k Evropské unii. Nicméně chci upozornit na to Listinu  základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, oddíl  druhý,  článek 17, odstavec druhý. V něm se uvádí: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně  vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu." Podobně je to ošetřeno i v Mezinárodních úmluvách o lidských právech.

Prezident republiky je rovněž občanem Česka a i pro něj platí, to, co pro ostatní. A pokud navštíví soukromou akci, čímž večeře pořádaná irským odpůrcem Lisabonské smlouvy Decleanem Ganleyem byla, tak na ní si občan Klaus může pronášet co chce.

Některé irské noviny napsaly, že si lidé z irské vlády neoficiálně na českého prezidenta stěžovali naší ambasádě v Dublinu. Deník Irish Examiner dokonce toto setkání označil za „bezprecedentní zasahování do irských záležitostí." Nezlobte se, ale to zamrazil duch minulosti. Vzpomínám si, jak bolševické Rudé právo v podobném duchu útočilo za totality na státníky ze svobodných demokratických zemí, kteří se „provinili" tím, že se setkali s Václavem Havlem a dalšími disidenty.

Víte, já bych se do doby, ve které je dovoleno papouškovat jediný správný názor, nerad vracel.