Prezident Hácha se obětoval pro svůj národ

Před 80 lety 30. listopadu 1938 zvolilo Národní shromáždění  Republiky Československé prezidentem docenta Emila Háchu. Těšil se na důchod, ale osud rozhodl jinak.

Dnes večer půjdu na jednu akci do českobudějovického gymnázia Jana Valeriána Jirsíka a ve foyeru budovy opět uvidím cedule se jmény význačných absolventů, mezi které patří například významný český historik profesor Josef Šusta, kardinál Miloslav Vlk a také prezident Emil Hácha. Má tu také svoji ceduli a jsem rád, že se k němu jeho škola, kde zdárně maturoval před odchodem na studium práv na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, hlásí.  Stal se uznávaným právním expertem a dotáhl to až na prezidenta Nejvyššího správního soudu. Jeho výborné odborné kvality dosvědčuje i členství u haagského rozhodčího tribunálu.

Méně známou skutečností je, že překládal literaturu z angličtiny, mezi ní také humoristický román Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu (o psu nemluvě).

V roce 1938 mu zemřela žena, kterou velmi miloval, a chystal se do penze. Jeho okolí ho však přesvědčilo, aby se v kritické pomnichovské situaci stal prezidentem okleštěného státu. On tuto těžkou úlohu přijal. Nechci tady opakovat známé skutečnosti, ale tvrdím, že docent Emil Hácha nebyl kolaborantem s nacisty. Svoje poslání pochopil asi tak, že je zavřený se šílenci v jedné místnosti a podle toho se musí chovat. Jistě, mnohé jeho výroky jsou diskutabilní, ale takoví čeští komunisté po podpisu paktu Molotov- Ribbentrop hlásali, že čeští vojáci vedou ve Velké Británii nespravedlivou válku proti dělníkům v německých uniformách.

Prezidentu Háchovi nelze upřít i zásluhy v jeho éře státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava, například se mu povedlo dosáhnout osvobození českých vysokoškolských studentů z nacistických koncentračních táborů, kteří tam byli zavlečeni v listopadu 1939. Celkem třikrát se pokusil z funkce hlavy Protektorátu abdikovat, ale jeho blízcí mu to pokaždé rozmluvili s tím, že by Němci místo něj mohli dosadit skutečného kolaboranta, například Emanuela Moravce. Podle lékařské zprávy nebyl kvůli vážné nemoci minimálně od roku 1943 schopen plně ovládat svoje jednání.

V jihočeských Trhových Svinech má Emil Hácha na svém rodném domě pamětní desku, a já když tudy mám cestu, tak tam zajdu a pokloním se jeho památce. On si to totiž zaslouží.