Historie je plná dvojích metrů a zkreslené optiky. Když se bere území nám nebo kamarádům, je to Mnichov.

Když se území získává, je to spravedlivé narovnání minulosti.

Nikdo neřeší, jak imperialista Masaryk přišel k části Ukrajiny a kupodivu její odnětí od Československa nikdo nebere jako křivdu.

Se zájmem přečteno. --- U posledního odstavce mi vytanul závěr jedné kapitoly (napsané na konci 80. let) mého později "svobodného samizdatu" nazvaného "Izrael - místo v srdci". Cituji: Myslím v této chvíli na rozhovor, který před časem vedl jeden český novinář na syrské straně Golanských výšin. Když se dotázal syrského důstojníka, jak daleko je z Kunejtry na hranice Izraele z období před červnovou válkou 1967, Syřan nejprve nechápal:

- „Kam?“

- „Na hranice Izraele“, potvrdil svou otázku reportér.

Pak přišel šok:

- „Promiňte, není žádný Izrael, existuje jenom Palestina“.

„Promiňte, není žádný Izrael, existuje jenom Palestina“.

No, ale to je dá se říci doslovná citace císaře Hadriana

Za pár dní se jedu rekreovat do Horních Uher do Velkého Mederu.

Tam to funguje tak, že když přijde Slovák a promluví slovensky tak přijde odpověď nem értem. Když pozdravím česky, tak je to prajete si? Až tak se tam mají stále rádi.

Kecáte blbosti. Před 14 dny jsem byl týden na dovolené ve Velkém Mederu a tamní Maďaři se chovali k Čechům a Slovákům úplně stejně. Žádná averze k Slovákům tam neexistuje.

Jistěže ukradli. Např. Edvard Beneš o nutnosti připojení Žitného ostrova s téměř výhradně maďarským obyvatelstvem k vznikajícímu Československu tehdy dle pamětníků plamenně přesvědčoval spojence nepřetržitě tři dny, až mu na to nakonec kývli.

Ano, oba zasloužili. Maďaři v Trianonu, stejně jako Češi o pár let později v Mnichově doplatili na to, jak mizerně, bezohledně a až agresivně spravovali národnostní záležitosti ve svých státech.

Ale vše se všelijak točilo. Mezi zajímavé paradoxy 20. století patří např. i to, jak se otočily vztahy Čechů a Maďarů. Před 1. světovou válkou Češi neměli Maďary rádi, protože Maďaři narozdíl od nich dosáhli rakousko-uherského vyrovnání a Franz Josef I. se v Uhrách nechal korunovat, zatímco v Českém království z mnoha důvodů nikoliv, načež po 1. sv. válce Maďaři měli vztek na Čechy, že jim ukradli Horní Uhry, a to v mnohém naprosto nelogicky a bezohledně (Žitný ostrov, rozříznuté Komárno, Ostřihom apod.) Došlo tehdy dokonce i na vojenské konfrontace, které Češi vyhráli. Ke konci sovětské totality už vztahy mezi oběma národy byly velmi dobré a po převratu mezi nimi dokonce panovalo jakési tiché spojenectví, porozumění a sympatie, kdy maďarským politikům a hnutím z jižních a východních částí Slovenska byli bližší "pražští" Češi, než bezprostřední sousedé Slováci, které tehdy Češi i Maďaři shodně začínali vidět jako tu větší, tu zase menší troublemakery...

"...doplatili na to, jak mizerně, bezohledně a až agresivně spravovali národnostní záležitosti ve svých státech..."

Já bych to neviděl jako hlavní důvod. Britové a Američané se v Paříži dívali na Maďary pořád podezíravě, Francouzi možná až nepřátelsky, jediní, kdo projevoval jisté sympatie, byla Itálie (protože tím chtěla uškodit Jugoslávii). Hlavně Francii šlo o to, postavit na východě hráz proti bolševismu a ustanovit jakousi protiváhu Německu - a to se mělo podařit spíš ve spojenectví Rumunska, Československa a Jugoslávie. A další příčina tkvěla v perifernosti střední/východní Evropy. Károlyi si poznamenal, co mu řekl jeden britský pozorovatel: "Vlády Dohody mají na starosti mnohem důležitější věci než osud nějakých deseti milionů Maďarů". A podobně na tom nakonec bylo i Československo v roce 1938, Británie s Francií si nechtěly pálit prsty pro zemi kdesi na východě...

Díky za poučení!

Již delší čas si kladu otázku, zda Orbán se nechce s Putinem šábnout o Ukrajinu a Slovensko!

O Ukrajinu určitě. Však VVP k tomu už vysílá konkrétní signály.

Rusko už teď vrací zajaté ukrajinské vojáky maďarské národnosti a s trvalým bydlištěm v Zakarpatské oblasti bez prodlevy a přímo do Maďarska.

Po skončení WW1 se o mnohých územích rozhodovalo v plebiscitu. To byl tehdejší název pro referendum.

Nabízí se zajímavá otázka, jak by asi takový plebiscit dopadl na Slovensku/Félvidéku.

Německý děda v Jeseníkách ( Krkonoších, Karlsbadu, Šumavě, Libavé, Opavaě Šternberku, Znojmě ....... ) svému vnukovi řekl: „Podívej se synu, jak je krásný náš Fatherland ( otčina ) “

Tak to většinou v historii bývalo, poražený stát přišel o nějaké území. Holt Maďaři stáli během 1. sv. války na špatné straně. Jejich chyba....

Maďaři mají zvláštní schopnost stát vždy na špatné straně.

Tak po velkých Uhrách teskní i Viktor Orbán například výroky typu "oni nám sebrali moře." Kdyby mohl, okamžitě by je obnovil, naštěstí si je vědom toho, že nemůže.

Inu, velké Uhry sahaly od Jadranu až po Tatry. A velitelem rakousko-uherského válečného námořnictva byl za 1. světové války Maďar velkoadmirál Miklós Horthy.

Maďaři často opakují: "My jsme 1. světovou válku nevyvolali, ale nikdo nebyl po jejím skončení potrestán tak přísně jako my Maďaři, když jsme přišli o 2/3 Uherska".

V letech 2005 a 2006 jsem často jezdil do Maďarska. Tehdy tam byly populární plastové mapy Uherska v roce 1911. Byly barevné a prodávaly se v různých velikostech. Zahlédl jsem je i v Budapešti v kancelářích několika firem. Pravdou je, že ztráta Slovenska (Horní země - Félvidék) je bolí snad nejvíce. Uhersko bylo ovšem mnohonárodnostní a Maďaři v Trianonu doplatili na to, že se po roce 1867 (Rakousko-Uherské vyrovnání) nechovali k ostatním národnostem zrovna nejlépe. Tyto národy pak už v Uhersku nechtěly být. Nepříliš se připomíná, že Maďaři po roce 1918 přišli o část území i na úkor Rakouska - dnešní východní rakouská spolková země Burgerland (dříve Örvidék)