Podělaní čecháčkové, přestaňte kňučet jak pohřební plačky

Já neříkám, že všechno je v naší zemí ideální, problémy určitě jsou a budou, protože lidé nejsou dokonalí a myslí hlavně na sebe. Ovšem to, co tady předvádí někteří blogeři, kteří se nám snaží nalhat, že vláda se snaží lidi vyhladovět, nezaměstnanost dosahuje 20% atd., je nenávist skloubená se lží a hloupostí. Korunu tomu nasadili ti, kteří vinu za frenštátský výbuch svádí div ne na zločinné kapitalisty.

Za odporný zločin ve Frenštátu pod Radhoštěm může pouze bývalý bachař Antonín Blažek. Nic nemůže omluvit vyhození paneláku do povětří, při kterém zahynuli nic netušící lidé včetně tří dětí. Pokud mám problémy, tak je musím řešit, ale nikoliv tím, že ublížím ostatním. Takový otřesný čin je důsledkem uvažování, které převažuje v levicovém vidění světa, tedy ne já jsem zodpovědný sám za sebe, ale když se dostanu do průšvihu, mohou za to ostatní a všichni jsou povinni se přetrhnout a vytahovat mě ze s….k, do nichž jsem spadnul sám. Nikoliv, musí být každému jasné, že když přestanu platit za byt, přijde exekutor a zabaví mě ho. Tak to musí fungovat v každé slušné společnosti, za služby, zboží atd. se platí a kdo to nedělá je zloděj.

Nechtějte mně také namluvit, že ubozí chudáci nemají peníze. V České republice žádná chudoba není, pouze někteří lidé neumí hospodařit s penězi. Já vím o čem píši, také byly doby, kdy jsem měl hluboko do kapsy, ale řešil to tak, že jsem žil skromněji a nikoliv krádežemi a terorem vůči svému okolí.

Takové případy jako je ten frenštátský se děly a dít budou. Známá je kauza z července 1973, kdy mladá Olga Hepnarová najela v Praze na Strossmayerově náměstí do davu lidí čekajících na zastávce na tramvaj, z nichž osm zabila. Rozhodně by mě nenapadlo dělat z této vražednice oběť komunistického režimu, protože přece mohla být frustrovaná z normalizačního režimu po roce 1968.

V naší zemi fakt nikde nevidím chudáky chodící v hadrech nebo podvyživené a hladové děti. Naopak si všímám, jak v nákupních centrech davy zákazníků tlačí nákupní vozíky plné potravin a dalšího zboží.

Řeči o dvacetiprocentní nezaměstnanosti patří do psychiatrických léčeben. Lidí bez práce je o více než polovinu méně a mnozí z nich stejně pracují. Jeden známý se veřejně přiznal, že je registrován na úřadu práce, ale dělá načerno a to kvůli tomu, aby své bývalé staré nemusel platit velké alimenty. V hospodě se pak osazenstvu chlubil, jak to na toho soudce perfektně sehrál, když ze sebe dělal chudáka.

Kdo by chtěl vidět opravdovou bídu, nemusí ani opouštět Evropu. Stačí se zajet podívat do nějaké ruské vesnice nedaleko Moskvy. Tam žijí lidé, kteří jsou opravdu chudí a mají hlad, a které zdejší Čecháčkové svým hloupým řvaním akorát urážejí. Na takové „pohřební plačky“ platí pouze jediný recept, žádná lítost, ale velký bič a malý dvorek.

Skutečnost je totiž taková, že žijeme v nejlepší době v historii naší země.