Pekař Jaroslav si chválí Ukrajince, kteří pro něj pracují

Jeho pekařství patří v Pošumaví k vyhlášeným. Jaroslav je skutečným mistrem svého řemesla, je tvrdý k pracovníkům i k sobě. Je rád, že svoje excelentní koláče vyváží do Německa, je to pro něj důležitý trh. S flákači se nepáře.

Je důkazem toho, že v současnosti si můžeme dopřát lepší pečivo než za komunistů. Jeho chleby, rohlíky, dalamánky, loupáky, koláče atd. jsou vynikající. Nic tak dobrého jsem za socíku nejedl.

Jaroslav je mistrem pekařského řemesla, bývá první v práci a poslední z ní odchází. Dobří pracanti si u něj vydělají slušné peníze, i přes čtyřicet tisíc čistého, pravda s nějakým tím drobným přesčasem.

Na druhé straně umí být velmi tvrdý k těm, kteří si neplní své povinnosti. „Vyhodil jsem jednoho, který v sobotu nepřišel do práce na řádnou pracovní směnu. Přišel za mnou ve čtvrtek, že v sobotu chce dovolenou, protože jede do Prahy na nějakou tu demonstraci, prý na nějakého Rajchla. Tak jsem mu řekl, že přijít s tím pouhé dva dny dopředu se nedělá a dovolenou mu nedám, jelikož máme moc práce, a živí ho moje firma, nikoliv demonstrace. On však nepřišel, čili neomluvená absence, tak jsem ho vyhodil, oficiálně tedy byl pracovní poměr ukončen dohodou. Dokonce prý kvůli jedné absenci bych ho prý okamžitě vyhodit nemohl, jedině tehdy, kdyby to udělal opakovaně. Jsem však rád, že skončil, protože o takové lemply nestojím.“

A pak Jaroslav povídal, že jeho brácha majitel autoservisu Jirka nyní tedy George v Kalifornii ve Státech to má jednodušší. „Když má práci, najímá lidi, když nemá, tak je propustí, nemusí uvádět důvody, a není povinen nikomu vyplácet odstupné. Pracovní právo je tam daleko jednoduší a pružnější. Je tam větší smluvní svoboda pracovních vztahů. Myslím si, že možnost okamžité výpovědi bez udání důvodu by měla být i u nás. Takto to vede k tomu, že mnozí šéfové donutí člověka odejít na dohodu nebo si ho nechají jen ve zkušební době a poslední den mu dají výpověď. Takhle už několikrát skončil můj známý, kterému bylo pětapadesát, po zkušební době už s ním nepočítali. Taky je to kvůli tomu, že majitelé mají strach, že by v případě nutnosti nemohli člověka propustit. Ve Francii je to úplná tragédie, tam je člověk s prací na dobu neurčitou prakticky nepropustitelný a to vede k tomu, že firmy nechtějí mladé lidi přijímat na dobu neurčitou a po skončení pracovního poměru je propustí.“

Jaroslavův problém to však není, jeho pekařství jede na plné obrátky, takže nikoho propouštět nemusí. Nedávno dokonce nabral dva Ukrajince – manželský pár. „Zpočátku jsem z toho měl obavy, ale pak jsem je vzal na zkoušku a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Jsou skvělí pracovití. Mně nezáleží na tom, jaké je můj zaměstnanec národnosti, ale co umí. Já obecně mám raději pracanty než demonstranty. A ty svoje Ukrajince mám radši než některé Čechy a o Tomiu Okamurovi si myslím svoje. Mně nebude nikdo diktovat, koho smím či nesmím zaměstnat. Jen hlupáci nechápou, že bez Ukrajinců by šla naše ekonomika do kytek.“

Jaroslav také zdůrazňuje nutnost dobrých vztahů s Německem. „Mám tam klíčové zákazníky a jsem rád, že tam mohu dodávat svoje pečivo. Němci tedy spíše Bavoři mi platí včas a dobře. Hodně podnikatelů tady vyváží do Německa, Karel nábytek, Pavel nějaké autosoučástky a z pohraničí tam pracují tisíce lidí, kteří si tam vydělají slušné peníze. My Německo potřebujeme a netoužíme tady po nějaké nové železné oponě. Proto si myslím, že naše členství v EU je prospěšné a jsem rád, že tak to vidí i Andrej Babiš. Samozřejmě nemusíme přijímat všechno, co Brusel nařídí, ale bylo by chybou s vaničkou vylít i dítě. Mnozí z těch, co chtějí vystoupit z EU v životě nepodnikali, neví co by je čekalo, a že by v takovém případě mohli skončit i na úřadech práce. Czexit by byl totální hloupost.“