„Parazit“ Mládek ze sebe veřejně udělal hlupáka

Člověk, který by se chtěl stát ve vládě sociální demokracie ministrem financí má úžasný dar - být slonem v porcelánu. Všichni si ještě dobře pamatujeme, jak Jan Mládek nazval živnostníky parazity. Nyní zase prohlásil, že stará rakouská šlechta si přála rozpad slovanských federací. Takovou hloupost nemůže říct normální člověk ani ve stavu té nejtěžší opilosti. Je to naprosto idiotské vyvolávání dávno mrtvého ducha panslavismu.

Pan Mládek v rozhovoru pro nějaký ruský plátek prohlásil, že kníže Karel Schwarzenberg je ze staré rakouské šlechty, která si přála rozpad slovanských federací, jako byly Československo, Jugoslávie a Sovětský svaz. Když pomineme, že ty první dvě vznikly a rozpadly se v době, kdy rakouská šlechta už právně neexistovala, tak třetí příklad je unikátní. Sovětský svaz a jeho předchůdce carské Rusko, to byly slovanské federace radost pohledět. Takoví Litevci, Lotyši a Estonci to jsou jistě typičtí Slované, a což teprve Kavkazané, Kazaši, Uzbeci nebo Tádžici, přece slovanská krev nad kterou není. Napadá mně v této souvislosti asociace na film Obecná škola, kde malý cikán Lakatoš vyzpěvuje Slovan jsem a Slovan budu a učitel Igor Hnízdo jenom podotkl, až příště Lakatoši, až příště.

Historické znalosti páně Mládka jsou opravdu mizerné. Schwarzenbergové zvláště z orlické větve, do které patří i kníže Karel Schwarzenberg, se hlásili a patřili k české šlechtě. Jeho předci byli velkými bojovníky za české státní právo, i když samozřejmě nezpochybňovali existenci rakouské monarchie a uznávali legitimní nárok Habsburků na český královský trůn.

Nyní se podívejme na vztah šlechty habsburské monarchie k carské ruské říši. Rozhodně je nesmyslem tvrdit, že by si přála jeho rozpad. Dlouhou dobu mělo Rakousko s Ruskem velmi nadstandardní přátelské vztahy. Spojenci byly obě země v sedmileté válce s Pruskem v letech 1756 – 1763, dále až na Napoleonovo tažení do Ruska v roce 1812 také ve válce proti francouzskému císaři. V jejím závěru velel v bitvě u Lipska v roce 1813 spojenému rakousko-rusko-pruskému vojsku polní maršál Karel I. Schwarzenberg, zakladatel orlické větve rodu.

Ruská armáda také pomohla císaři Františku Josefu I. potlačit povstání v Uhrách v letech 1848 – 1849, což jistě nebylo zrovna pozitivní. Stejně tak nepatří ke světlým momentům historie obou zemí vzájemná spolupráce na zničení slovanského polského státu.

Rakouský císař a ruský car se vzájemně respektovali a to pocítili i čeští politici, kteří po rakousko-uherském vyrovnání, vyrazili na pouť do Ruska postěžovat si báťuškovi carovi na Franze Josefa. Alexandr II. je sice ze slušnosti vyslechl, ale to bylo tak vše, rozhodně nehodlal svému rakouskému „bratranci“ nic vyčítat.

Rakousko a jeho šlechtici rozhodně neměli v úmyslu rozbíjet ruskou monarchii. Je pravdou, že po krymské válce v letech 1853 – 56, kdy se Rusové dožadovali od Rakouska pomoci v boji proti Velké Británii a Francii jako splátku dluhu za pomoc proti odbojným Maďarům, a to je nechalo na holičkách, vzájemné vztahy poněkud ochladly, ale stále zůstaly korektní.

Něco jiného ovšem byl komunistický Sovětský svaz, který si právem zaslouží název žalář národů. Rakousko proti němu bylo svobodnou zemí. Pro srovnání, studenti pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity psali diplomové práce v češtině, kdežto litevští, lotyšští a estonští studenti univerzit ve Vilniusu, Rize a Tallinnu je za éře sovětské rudé diktatury museli psát v ruštině.

Litovat rozpadu Sovětské svazu, který brutálně utiskoval neruské národnosti, může jen hlupák nebo gauner. Pro Litevce, Lotyše a Estonce patří doba sovětské okupace v letech 1940 -1991 k nejhorším obdobím jejich dějin, které je stálo desetitisíce zavražděných lidí. Nelze se tedy divit, že obyvatelé pobaltských republiky pak výraznou většinou chtěli v referendu na počátku devadesátých let pro svoje země samostatnost. Mládek tak svoji nebetyčnou hloupostí poškodil Českou republiku a urazil jeji spojence v NATO.

Když prohlásí ruský prezident Vladimír Putin, že rozpadu Sovětského svazu nemůže litovat jen ten, kdo nemá srdce (k tomu ovšem dodal, že kdo by jej chtěl nyní obnovit, nemá rozum), dá se to pochopit. Když to ale dá najevo český politik, vyznívá to jako ponížené lokajství. S Ruskem je dobré udržovat vzájemně výhodné korektní vztahy, to však neznamená lezení do zadku. I když Rusko, které v současné době neumí vyrábět vyspělé technologie, nám slouží v podstatě jen jako dodavatel ropy a plynu, protože jinak nám nemá co nabídnout. Naopak pro Českou republiku může být a je zajímavým odběratelem našich výrobků.

Ovšem k udržování normálních vztahů není nutné vytahovat ze skříní kostlivce panslavismu – reliktu to omezeného nacionalismu 19. století. Důležité je klást důraz na obecné civilizační a kulturní hodnoty Západu a ne na příbuznost krve. Koneckonců, jak vypadá slovanské „bratrství“ v praxi? Na mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012 vypískali slovanští Poláci hymnu slovanského Ruska před zápasem obou týmů. V kvalifikačních fotbalových zápasech na mistrovství světa pak fanoušci slovanských Srbska a Chorvatska také mohutně vypískali v domácím prostředí hymnu toho druhého. Inu není nad slovanskou vzájemnost.