Otevřený dopis státním zaměstnancům

Vážení státní zaměstnanci, zásadně nesouhlasím s vašimi protesty a podle průzkumu veřejného mínění agentury STEM se mnou i dalších 61% obyvatel České republiky. Takže téměř dvě třetiny vašich spoluobčanů odmítají vaši stávku a naopak jsou pro to, aby objem peněz určený na vaše platy byl menší o deset procent. A vláda musí naslouchat hlasu lidu - Vox Populi, vox Dei, jak pravíme my klasici.

Z faktů jednoznačně vyplývá, že rozhodně ne všichni musíte nutně přijít o své peníze. Pokud budou propuštěni přebyteční úředníci z nejrůznějších státních institucí, propad vašich platů by nemusel být moc dramatický. I někteří z vás tvrdí, že jsou úřady, které mohou okamžitě propustit dvacet procent zaměstnanců a na kvalitě práce to nebude znát ani v nejmenším. Ta by se podle nich naopak spíše zlepšila.

Neříkám, že mezi vámi nejsou takoví, kteří si nezaslouží vysoké platy. Jistě jsou! Například si chválím pracovníky místního Finančním úřadu, kteří mně vždy ochotně pomohli s podáním daňového přiznání. Horší už je to na českobudějovické radnici, kde v hlavní dvoraně se najednou v poledne vypnou na světelném displeji všechna pořadová čísla čekajících občanů, zavřou naráz všechny přepážky a úředníci spolu vesele švitoří. To není zrovna perfektní služba zákazníkům a snížení platů by v tomto případě bylo na místě.

Nemravné a nemorální jsou ale vaše nároky na tarifní mzdy. Dostávat peníze pouze za to, že chodím do práce a automatické zvyšování platů jen za odpracovaná léta, jsou nepřijatelné. Chcete mně snad namluvit, že služebně starší pracovník je automaticky lepší než ten mladší. To je přece nehorázný nesmysl, který vám neuvěří ani žák základní školy. Systém, ve kterém se zvyšují platy bez ohledu na výkon, je potřeba totálně rozmetat a změnit. Jinak chápu vaše snahy o platové rovnostářství jako podporu lemplů a flákačů.

Já jsem kdysi v Brně nastoupil práci v jedné privátní firmě a majitel se mně zeptal, jaký chci plat. Řekl jsem cifru a on na to, že jako základ my dá půlku. Zaprotestoval jsem a chtěl odejít, když pan šéf mně zastavil se slovy. „Mladý muži neukvapujte se a poslechněte si mně dokonce. Ty peníze, o které jste si řekl, dostanete, když budete dobře pracovat. Zaručuji vám je formou stoprocentního příspěvku k základní mzdě a tak to bude stát i v pracovní smlouvě. A když budete opravdu moc dobrý, dočkáte se i mimořádných odměn. Ten můj systém je hlavně pastí na nemakačenka a absentéry. Měl jsem tu jednoho, který rád bumbal a pak třeba tři dny nepřišel do práce. Tak nejdřív měl na výplatní pásce jenom ten nízký základ, a když to nepomohlo, tak letěl.“ Musím říct, že pan majitel to, co slíbil, skutečně dodržel.

Je to už téměř patnáct let, co jsem hovořil s tehdejší děkankou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně profesorkou Nechutovou a tenkrát na vysokých školách ještě existovaly tarifní mzdy. Ona si mne posteskla: „Mrzí mne, že nemohu přidat na platech mladým pracovitým odborným asistentům, kteří pracují na své docentuře, vzdělávají se a jdou odborně dopředu, zatímco jejich starší kolegové odborní asistenti, kteří jen přežívají, pouze proto, že jsou tady dlouho, berou více peněz.“ Na vysokých školách už naštěstí dané platové tabulky neplatí a to je dobře.

Nebo si snad myslíte, že je spravedlivý systém, který mladým schopným lidem dává menší platy, zatímco starým flákačům větší. Já říkám, že není!

Jan Ziegler,

České Budějovice