Oranžoví populisté to nakonec pořádně schytají

  Mít za sebou většinu ještě neznamená, že to co dělám, dělám správně. On lid rád podléhá klamavým a líbivým heslů. Premiéři Edouard Daladier a Neville Chamberlein byli v září onoho třicátého osmého roku miláčky davů. „Zachránili jsme mír, zachránili jsme mír," vykřikoval na rozvášněné Angličany britský první ministr a sklízel ovace jako nějaká fotbalová hvězda. Jak to dopadlo, všichni víme. A podobně skončí i současný oranžový populismus.                                  

 Brit Chamberlein s Francouzem Daledierem dali svým národům sliby, které neměli šanci splnit. Kvůli jejich omezenosti a populismu zažila Evropa nejhorší válku ve svých dějinách. Ale je fakt, že nějaký čas měli za sebou drtivou většinu veřejného mínění ve svých zemích. „Přece nebudeme válčit kvůli nějakému maličkému Československu," byli přesvědčení Britové a Francouzi.

Šéf ČSSD Jiří Paroubek má za sebou vyhrané volby a cítí se na koni. Ovšem i on má našlápnuto k tomu, aby skončil jako ony dvě neblahé persony historie, už proto, že dělá jenom to líbivé, co chce veřejné mínění. To se mu ovšem vymstí. Až lidé zjistí, že sliby se stanou chyby, tak se od jejich nositelů odvrátí. Britové a Francouzi později také pochopili, že nalétli populistům, bohužel až v době, kdy válečný požár ničil jejich země.

Pravda selhání oranžových by nemělo tak tragické následky, ovšem už nyní je jasné, že řadu slibů nebudou moci splnit. Například takové rušení poplatků v nemocnicích není vůbec jednoduché a leckde už oranžoví couvají.

Ale je patrné, že mínění většiny nemusí být to pravé ořechové. Koneckonců se stačí podívat do českých dějin. Za tzv. sporů o rukopisy královédvorské a zelenohorské v druhé polovině 19. století věřila většina Čechů v jejich pravost. Vědci v čele s profesorem Masarykem, kteří tvrdili, že rukopisy jsou padělky, byli davem posíláni do horoucích pekel a cejchováni jako národní zrádci. A jak skončil Masaryk a jak jeho kritici, které v současné době kromě pár zasvěcenců, už nikdo nezná, všichni víme.

Z voleb se musí poučit i ODS a rozebrat chyby, kterých se dopustila. Ta hlavní byla to, že nedokázala účinně reagovat na soupeřovu negativní lživou kampaň a rovněž se musí zamyslet nad tím, zda někteří lidé straně spíše neškodí než prospívají. Určitě se však nesmí nechat unést populismem a dál důsledně hájit pravicovou politiku, tedy bojovat za nízké dané, omezení byrokracie, za lidi, kteří se nespoléhají na sociální dávky, ale na vlastní schopnosti atd.

On Winston Churchill se skvělým výrokem v Dolní sněmovně na adresu Chamberleina: „Vy, že jste zachránil mír, Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a bude mít i válku," byl také zpočátku osamocen, ale nakonec se stal miláčkem národa.