Olympiády už konečně přestaly být velkým podvodem

Tento blog skutečně patří do rubriky politika a nikoliv sport. Jedná se o to, že olympijské hry, které jsou velkým sportovním svátkem, dříve bývaly též místem zvláštní války mezi Východem a Západem a svědkem komunistických podrazů.

Podle původních ušlechtilých myšlenek barona Pierre de Coubertina, zakladatele novodobých olympijských her, na nich měli startovat pouze amatéři, tedy ti, pro které sport není hlavním způsobem obživy. V ranných coubertinovských dobách se ovšem téměř žádní profesionálové nevyskytovali a tak olympiády bývaly přehlídkou těch nejlepších sportovců.

Později však přibývalo těch, kteří se sportem docela slušně živili. Zatímco na Západě se ve sportu striktně rozlišovaly tyto dvě sféry, socialistické státy projevily i v této oblasti mimořádný smysl pro unfair. Oficiálně v nich žádní profesionálové neexistovali, pouze tzv. vrcholoví sportovci, kteří byli dočasně uvolnění ze svých zaměstnání. Tito lidé byli někde oficiálně zaměstnáni, třeba fotbalisté Baníku Ostrava většinou v dolech, ovšem v životě pomalu neviděli, jak taková šachta vypadá.

V osmdesátém roce jsem byl se střední školou na týdenním lyžařském kursu ve Vimperku a jeden večer k nám přišel na besedu bývalý prvoligový hokejista Otte, který končil svoji kariéru v tehdy místním druholigovém Šumavanu. Jelikož měl předtím odehráno nějakých deset let v první lize, tak ani tady nemusel chodit do práce. Přiznal se, že jako vrcholový sportovec vůbec neví, co to práce je. Když mu náš tělocvikář připomněl, že to je přece profesionalismus, tak jenom řekl: „Ano, máte pravdu, je to profesionalismus, i když nám oni (rudí podfukáři) na různých školeních, tvrdí, že ne.“

Docházelo k paradoxu. Na jedné straně na olympijských hrách startovali lidé, kteří žili jenom tím svým sportem a proti nim třeba pošťáci nebo studenti, jež se s lyžemi na svůj svah dostali až po práci nebo po skončení školy.

Docházelo až k neskutečným absurditám! Někteří představitelé Mezinárodního olympijského výboru totiž zakazovali start na olympiádách sportovcům ze Západu jenom kvůli tomu, že někde zapózovali v reklamním triku místního pivovaru, což pro ně bylo neslučitelné s olympijskou chartou, ovšem opravdoví tvrdí východní profesionálové jim jaksi nevadili.

Pak se nelze divit, že třeba sportovci SSSR a NDR patřili k rekordmanům v nasbíraných medailích s emblémem pěti kruhů. Obě země navíc nastavily svým sportovním špičkám takové podmínky, které se téměř blížily nevolnictví. O východních Němcích je navíc známo, že si masivně pomáhali dopinkem.

Komunisté zneužívali i sportu, aby si podvody leštili svá ega. Naštěstí později MOV procitl a nesmyslná omezení pro start na OH zrušil. Nyní tedy mohou na olympijských hrách startovat ti nejlepší světoví sportovci bez omezení a to je jenom dobře.