O velkém komunistickém zločinu proti hlavnímu městu

Bylo to dílo hodné šílenců. Postavit obří dopravní tepnu uprostřed velkoměsta mohly vážně jen choré bolševické mozky! Smutné pětadvacáté výročí otevření Severojižní magistrály si připomínáme letos. Naštěstí je tady šance, že auta od Národního muzea za několik let zmizí.

Centrem matičky Prahy si razí cestu více než sto tisíc aut denně. Ta přitom obkličují cennou novorenesanční památku Národní muzeum, kterou pomalu ničí. Proudy vozů si to šinou hned vedle Václavského náměstí. Ještě když jsem pracoval v MF DNES, tak jsem kdysi psal o Severojižní magistrále článek, ve kterém jsem ji označil za jeden z největších komunistických zločinů na Pražanech. Šéf oddělení mi to tehdy pozměnil, protože slovo zločin se mu zdálo příliš silné. Jiní kolegové mně ale podporovali s tím, že pustit desetitisíce aut do hustě obydlené zóny je vážně zločinem. Přesně to si myslím i já, v žádném jiném evropském velkoměstě se neřeší doprava tak, že se vybuduje šestiproudá komunikace napříč jeho centrem. Nehledě k tomu, že kvůli gigantickému nesmyslu byla zničena cenná kulturní památka nádraží Praha-Těšnov, utrpěli hlavně lidé. Tisíce obyvatel, kteří žijí v těsném sousedství této příšernosti, jsou nuceni od rána do noci žít v příšerném hluku a dýchat i na hlavní město mimořádně otrávený vzduch, který ničí jejich zdraví. Rakovina a spol. vesele bují. A z tohoto pekla nemají úniku, protože jejich byty jsou prakticky neprodejné. Bolševici tak dokázali, že, přes jejich velkohubé kecy, jim na lidech vůbec nezáleží. Co s tím dělat? Není to jednoduché, chtít lidem zakázat jezdit auty, je jako donquijotský boj s větrnými mlýny. Řešení přesto existuje, a tím je výstavba okružní silnice kolem centra Prahy a převedení části magistrály před Národním muzeem do tunelu. To sice bude stát desítky miliard korun, ale mám nápad. Účet bych poslal do ulice Politických vězňů sídla to KSČM k proplacení. Soudruzi se přece rádi hlásí k „nejlepším tradicím našeho lidu v letech 1948 až 1989.“ Tak to mohou dokázat.