O Nohavicově udavačství a Hutkově písničce

Tak ostrý souboj dvou písničkářů ještě Česko nezažilo. Jaroslav Hutka to naservíroval svému kolegovi Jaromíru Nohavicovi natvrdo, je pro něj udavačem z Těšína, jak zpívá ve své nové písničce. Nohavica prý toho „nazpíval“ StB více než veřejně přiznal. Máme však právo soudit?

Chápu Jaroslava Hutku, kterého estébáci v rámci brutální akce Asanace na konci sedmdesátých let donutili k emigraci, že sáhl až k tak razantnímu Nohavicově odsouzení. On zůstal sám sebou, a než by se zaprodal komunistickému režimu, tak raději odešel do vyhnanství. Koneckonců má právo na svobodné vyjádření svých pocitů. Jaromír Nohavica se ve stejné době stavěl do pozice trpěného disidenta, který byl dokonce jeden čas taky socialistickým režimem zakázaný. Pavel Žalman Lohonka tehdy o něm napsal píseň „…málo nás vrať se smutný čaroději mezi nás“... Jenomže nyní se ukázalo, že Nohavicovo odbojnictví nebylo zase tak úplně opravdové. Já se neodvažuji soudit Jarka Nohavicu, který podal StB hlášení o Karlu Krylovi po návratu ze své cestě do Vídně v roce 1989. Metody státní bezpečnosti byly velmi kruté. Další z písničkářů Vlasta Třešňák, o kterého estébáci pálili při výslechu cigarety, o tom ví své. To, že se tyto bestie nezastavily před ničím, dokazuje i mučení a vražda tajného katolického kněze Přemysla Coufala 24. února 1981 v Bratislavě, kterou má státní bezpečnost na svědomí. I z hlediska tohoto faktu je třeba si uvědomit, jak asi tito komunističtí gestapáci Nohavicovi - známému zpěvákovi vyhrožovali. Někdy mně připadá, že my odsuzujeme oběti a zapomínáme na hlavní viníky, kteří především mají svinstva minulého režimu na svědomí, oni byli původci zla! Jako starý čundrák mám oba písničkáře tak nějak pořád rád. Vzpomínám si, jak jsme hity Jardy Hutky jako Náměšť, Havlíčku Havle apod. zpívali při kytaře v polovině osmdesátých let dokonce i na vojně a to přímo v PVS (pro neznalé politicko-výchovné světnici). Oblíbeny byly samozřejmě i Nohavicovy pecky jako Když mně vzali za vojáčka, Husita, Divoké koně atd. Samozřejmě jsme za mého mládí nezapomínali ani na Kryla, kvůli kterému nás pro změnu na čundru vyhodili z jedné hospody na Českomoravské vysočině. Hospodský zkrátka nerozdýchal náš nadšený zpěv písně „Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy“ a křičel ať vypadneme, že on se kvůli nám nenechá zavřít. Ale ani po letech bych mu to nevyčetl, doba byla zlá a lidé měli strach. V Bibli je úžasný moment, když Ježíš Kristus nedovolil kamenovat cizoložnici se slovy „kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“ Dokáži tedy pochopit i Jarka Nohavicu. Měl by však už konečně jasně říct, jak to s jeho spolupráci se Státní bezpečností doopravdy bylo. Přiznání ho osvobodí a ušetří si problémy do budoucna. Mlčením si nepomůže!