Normandie stála za to, vylodění v čtyřiačtyřicátém a Díky Ameriko

Tak jsem si splnil jeden ze svých mnoha snů a vyrazil do Normandie, podívat se na místa, odkud západní spojenci zachraňovali Evropu před nacisty. Ten den, 6. červen 1944 zůstane navždy jedním z nejdůležitějších v historii lidstva.

Byl jsem přáteli varován, že Normandie prý není tak krásná jako Provence, kterou jsme navštívil při svém předchozím pobytu ve Francii. Můj názor je takový, že Normandie je jiná než Provence, ale má rovněž svoje kouzlo. Už jen proto, že k jejim výborným produktům patří specialita tohoto kraje – pálenka calvados.

Celý den jsem pak strávil v místech, kde se rozhodovalo o osudu Evropy. Viděl jsem jedno z pěti míst vylodění - pláž Omahu, zbytky opevnění německé baterie v Longues, kterou dobyli spojenečtí parašutisté, navštívil i německý vojenský hřbitov v La Cambre. Krajina stále poseta krátery po dělostřeleckém ostřelování a leteckém bombardování se nachází v Pointe du Hoc.

V městečku Arromanches jsem pak shlédl velmi zvláštní film v kruhovém panoramatickém kinu. Jednalo se o ozvučený dokument, na kterém se střídaly záběry z války a ze stejných míst v současnosti. Asi nejdojemněji zapůsobila scéna, ve které malé francouzské děvčátko podávala americkým vojákům kytičky a jeden z nich ji pohladil po hlavě. Neuvěřitelně lidský dojemný zážitek.

Arromanches bylo místem, které mělo klíčový význam pro úspěch vylodění. Tady spojenci vybudovali provizorní umělý přístav, jehož součástí byl i krátký ropovod, ze kterého z tankerů přitékala na břeh paliva. Pokud už tady člověk je, tak rozhodně nemůže nejít do zdejšího Muzea vylodění. Našince potěší, že před nim vlají na stožárech vlajky všech zemí, které se podílely na osvobození západní Evropy a tedy i ta naše s modrým klínem, červeným a bílým pruhem. V muzeu je jedna z expozic věnována i Československu, jsou tady připomenuti naši letci a čs. samostatná obrněná brigáda vedená generálem Aloisem Liškou, která držela v obklíčení přístav Dunkerque. Ve vitrínách jsou k vidění také uniforma československých letců a naše válečná vyznamenání.

Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mě byla návštěva amerického vojenského hřbitova nad pláží Omaha u vesnice Longues sur Mer, což se dá do češtiny volně přeložit jako Dlouhá u moře. Tisíce bílých křížů, jejichž jednotu narušují pomníky zakončené Davidovou hvězdou ( v případě, že voják byl Žid), připomínají, že tady jsou pohřbeni novodobí hrdinové a zachránci lidské civilizace. Objevil jsem tady i hrob Johna Pavlisky z Texasu, zřejmě potomka českých přistěhovalců. Jak tak procházím mezi lesem bílých křížů, všiml jsem si, že u jednoho z hrobu je převrhnutý květináč. Tak jdu a opět ho postavím tak, jak to má být. Podívám se na náhrobek, a patří Johnu Schenkovi z Virginie. OK, povídám si, tak Johne všechno dobrý.

Být přímo v místech, kde se to celé odehrávalo, mně pomohlo pochopit velikost této grandiózní vojenské operace. „Historie válek nezná podnik, který by byl co do šíře, koncepce, velikosti, měřítka a mistrovství provedení srovnatelný s tímto,“ uznal samotný sovětský vůdce Stalin. Vojenskou zdatnost západních spojenců respektoval i velitel německých vojsk na Západě maršál Erwin Rozmel, který na adresu svých kolegů prohlásil. „Pánové si zřejmě neuvědomují, že na rozdíl od východní fronty, kde čelíme útokům primitivních asiatských hord s chabými taktickými dovednostmi, jejichž jediným uměním jsou fanatické ataky na naše pozice bez ohledu na obrovské ztráty, tady proti nám stojí inteligentní nepřítel.“

Dějiny válek skutečně nezají tak velkolepý podnik, během něhož by se podařilo provést tak masivní výsadek z moře na pevninu obsazenou nepřítelem a během týdne na ni vylodit na tři čtvrtě milionů vojáků. Šlo o dokonale zorganizovanou akci, jejichž úspěch zaručilo více faktorů, mezi nimi i dokonala rádiová hra spojenců s nacisty, kteří do poslední chvíle drželi Němce v napětí, kde se vlastně výsadek uskuteční. Dále to byla absolutní nadvláda ve vzduchu a téměř dokonalé vymazání nacistické Luftwaffe. Svůj podíl na úspěšném vylodění mají i francouzští partyzáni, kteří svými útoky paralyzovali železniční dopravu.

Náročné byly vývoj vyloďovacích plavidel (bylo jich nasazeno přes pět tisíc) a jejich výroba, která trvala poměrně dlouho dobu. Dále museli Američané a Angličané vycvičit velké množství vojáků. Jenom pro srovnání v roce 1940 měla Americká armáda 140 tisíc vojáků, o čtyři roky později už přes pět milionů.

Zkrátka a dobře, tvrzení, že západní spojenci mohli otevřít druhou frontu dříve, neobstojí před fakty. Vylodění spojenců v Normandii pomohlo výrazně urychlit konec II. světové války a proto Díky Ameriko!