Neznali komunistické papaláše, tak rudí zakazovali umělcům hrát a zpívat

Ano, za socialismu to tak bylo. Soudruzi chtěli mít všechno pod kontrolou a šikanovali též umělce prostřednictvím tzv. přehrávek spojených s politickým zkoušením. V krajním případě použili i vykonstruované kriminální delikty.

Bára Basiková popsala v rozhovoru pro Seznam zprávy systém tzv. přehrávek, které za komunistů museli mít všichni zpěváci a hudebníci, aby směli veřejně působit. V jejich rámci zkušební komise schvalovaly názvy kapel a také tvorbu, se kterou zpěváci vystupovali. Přehrávky měly i politickou část, na kterou byl kladen klíčový důraz „V době totality bylo důležitější vědět, kdo je prezident v Ulánbátaru, než jaké symfonie složil Bedřich Smetana,“ uvedla renomovaná zpěvačka. Jelikož přehrávky moc nezvládala, měla nízké honoráře. Za vystoupení dostával pouhých 140 korun.

Její slova potvrzují i známí folkaři. Jaroslav Samson Lenk na můj osobní dotaz odpověděl. „Je to tak, zpěvák musel být politický uvědomělý, jinak nemohl zpívat. A zkoušeli nás pomalu i z takových hloupostí, jakou barvu měly Leninovy kalhoty. My měli štěstí, protože se vždycky dozvěděli dopředu z čeho nás budou zkoušet a tak jsme to zvládli.“ Všichni však neměli takovou kliku. Již dříve mi zakladatel a dlouholetý šéf skupiny Pacifik bohužel již zesnulý Tony Linhart řekl, že zpěvačka Helena Maršálková sice tápala u VŘSR, ale nakonec prošla. „Můj houslista však na otázku, co je to NDR, odpověděl, že sovětská okupační zóna. Tak ho vyhodili a asi rok nemohl hrát,“ přiblížil tehdejší praktiky.

Podle Samsona však někdy soudruzi sáhli i k drsnějším metodám, když na umělce nemohli jinak, zkusili to třeba i přes obvinění z podvodů. K tomu mi osobně přiblížil svoji záležitost. „Vadil jsem jim, ale přes přehrávky na mě neměli. Tak na mě a Máky (Máci, tehdejší Samsonova skupina) vytáhli někdy v roce 1987, že prý podvádíme s cesťáky, když si účtujeme za více aut než s kolika jezdíme na koncerty. To byl nesmysl, vyšetřovali to policajti (za komunistů veřejná bezpečnost) a nic nám nedokázali. Jenomže jsme rok nesměli hrát a ještě nám nadávali do zlodějů, přitom jsme ani nebyli souzeni. S presumpcí neviny si hlavu nelámali.“

Byla to hrozná doba, když umělci byli de facto otroky rudé diktatury. Komunisté jim ničili životy, diktovali, co smí či nesmí zpívat a kolik si za vystoupení mohou vydělat. A likvidovali je i podlejšími a zákeřnějšími způsoby. V normální společnosti to funguje tak, že pořadatel se domluví s umělcem na podmínkách a je to. Opravdu jsem moc rád, že už soudruzi odešli do věčných lovišť.

Zdroje:

Za koncert jsem si směla vydělat jen 140 korun, vzpomíná Basiková - Seznam Zprávy

Za komunistů se hrálo na hraně únosného, jinak klubům hrozilo zavření - iDNES.cz

https://www.jsns.cz/nove/projekty/pribehy-bezpravi/archiv/knihy/propaganda_ukazka_web.pdf