Myslete na chorál malověrní, myslete na chorál

Zní to jako paradox, když levicový básník se v těžkých dobách pro český národ odvolával k pomoci svatého Václava. Nemůže být lepšího důkazu pro trvalý a klíčový význam svatováclavské tradice v historii i současnosti naší země.

O životě knížete Václava toho z dochovaných historických pramenů moc nevíme, a starobylé legendy, které je opěvují pomalu jako supermana 10. století musíme brát s rezervou.

Jisté je, že uměl číst a psát a na svoji dobu to byl velmi vzdělaný panovník. Do říše pohádek je potřeba poslat výmysly, že to byl slaboch a zbabělec, který se bez boje podrobil římskému králi Jindřichu Ptáčníkovi. Naopak Václav byl udatný bojovník, který vojensky porazil kouřimského knížete Radoslava, čímž přispěl k postupnému sjednocení českých zemí pod vládou Přemyslovců.

S Jindřichem bojoval rovněž, jenomže vojsko německého panovníka bylo daleko silnější a dostalo se až ku Praze. Václav proto souhlasil s tím, že i nadále bude odvádět mocnějšímu sousedovi onen tradiční poplatek „500 hřiven stříbra a 120 volů do Němec.“ Toto výkupné za mír nepochází z Václavovy éry, ale jak píše Kosmas „od pradávna.“ Historici soudí, že jej odváděl už kníže Spytihněv na konci 9. století. Také Václavův vrah – jeho bratr Boleslav se nakonec poddal římskému císaři Otovi a rovněž mu platil za to, že ho nechá na pokoji.

Nicméně Václav si takto zajistil naprostou suverenitu v Čechách, kde zůstal neomezeným vladařem. Je velmi úsměvné, když údajnou kolaboraci s Němci vytýkají Václavovi třeba komunisté, kteří český národ uvrhli do daleko horšího sovětského područí a svému mocnému východnímu sousedovi za svoje poddanství platili uranem vytěženým uvězněnými otroky v jáchymovských lágrech.

Svatý Václav a Boleslav byli silné osobnosti a tuto rivalitu zaplatil starší Václav životem 28. září 935 na Boleslavově hradě, když údajně předtím v souboji mladšího sourozence přemohl, ale pak byl u vrat zavřeného kostela zavražděn Boleslavovou družinou.

Význam knížete svatého Václava

Václav byl panovníkem evropského rozhledu. Uvědomil, si že jenom v přijetí křesťanství a začlenění se do západoevropského civilizačního a kulturního prostoru mají Čechy šanci přežít. Neblahý osud polabských Slovanů mu dal za pravdu. Chtěl bych jenom dodat, že pověsti typu holubičí Slované versus brutální Germáni jsou hloupé. Staří Slované byli rovněž tvrdými a krutými válečníky, jenomže diky své civilizační zaostalosti nakonec v boji kdo s koho podlehli. A přemyslovská knížata a později králové, coby křesťané bojovali s českými a moravskými vojsky po boku římských králů a císařů proti pohanským polabským Slovanům.

Svatováclavská úcta má jednu velikou přednost a to, že Václavova osoba je třeba na rozdíl od mistra Jana Husa v českém národě daleko méně konfliktně vnímaná. Vždyť i sám Hus byl velkým Václavovým ctitelem, a pravidelně v jeho svátek o něm oslavně kázal. Umírnění husité se také zasloužili o to, aby svatováclavský chorál byl rozšířen o sloku „Nedej zahynouti, nám ni budoucím“ a do bojů se svými nepřáteli kráčeli s kopím svatého Václava. Takže stavět do protikladu Husa a Václava je absurdní a nesmyslné.

K Václavovi se kromě katolíků, pro něž to byl hlavní český zemský patron hlásili i protestanti a v úctě ho měl i učitel národů Jan Amos Komenský.

Jeho kult později pronikl i za hranice českých zemí a například nejznámější anglická koleda se jmenuje „Dobrý král Václav“. V celosvětovém katolickém kalendáři se Václavův svátek slaví jako tzv. zasvěcená památka, což znamená, že na jeho počest slouží 28. září mše kněží na celém světě. Jeho oltář zdobí i Svatopetrskou baziliku ve Vatikánu.

Svatý Václav v nové době

Je pravdou, že po roce 1918 za I. republiky se spíše zpočátku prosazovalo ono masarykovské „Tábor je náš program,“ ovšem v roce 1929 se slavilo domnělé tisícileté výročí úmrtí svatého Václava a velkolepé oslavy za účasti milionů lidí zaštítil a také se jich osobně zúčastnil i prezident T. G. Masaryk. To bývá považováno za jakési smíření katolíků s českou společností.

O ochranu svatého Václava prosil český národ vždy v těžkých dobách a například v krizovém září 1938 povzbuzoval Čechy levicový básník František Halas těmito verši.

Kůň bronzový kůň Václavův

se včera v noci třás

a kníže kopí potěžkal

Myslete na chorál

Malověrní

Myslete na chorál.

Za hitlerovské okupace se svatováclavské tradice pokusili zneužít nacisté, když zneužitím historie se snažili dokázat údajnou tisíciletou podrobenost Čechů vůči Němcům. To se jim však nepodařilo.

„Svatý Václave oroduj za nás.“