My Rusy nemusíme, a vy přece také nechcete migranty

Litevec Tomas Artjoms pracuje na radnici baltského přístavu Klaipéda. Má svérázné názory a ruskou menšinu přirovnal k migrantům, kteří přišli do vyspělého Pobaltí ze zaostalého Ruska proti vůli zdejších obyvatel.

S Tomasem se známe už delší dobu, já se zajímám o dějiny Pobaltí a do řeči jsme se dali v jedné útulné hospůdce v přímořském letovisku Palanga, kde jsem byl kdysi na dovolené. Je to takové moje hobby, já se rád v cizině bavím s místními, protože tak se člověk dozví hodně zajímavých věcí. Potěšilo ho, že se orientuji v historii jeho rodné země a jsme dále ve spojení.

Nedávno mně napsal zajímavé úvahy o problémech, které mají Pobalťané s ruskou menšinou. „U nás je Rusů asi jenom šest procent, tak my se jimi moc nezabýváme. I u nás jsou však někteří lidé na ně a ruštinu hodně alergičtí. Horší je to však v Estonsku a Lotyšsku, kde jich žije více než čtvrtina.  Obecně se v pobaltských republikách rozlišuje mezi Rusy, kteří zde žili do sovětské komunistické okupace v roce 1940 a těmi, kteří k nám přišli později. Ti první získali okamžitě po vyhlášení nezávislosti občanství Litvy, Lotyšska a Estonska, ti druzí musí splnit zákonné podmínky pro jeho udělení. Oni sem přišli v podstatě za lepším životem, než měli doma v Rusku, čili to byli takoví ekonomičtí migranti, a ty, pokud Vím, nechcete ani u Vás v České republice,“ řekl Tomas.

Dále upozornil na fakt, že oni se k nepřátelské menšině zachovali velkoryse, když jí umožnili zůstat. „Vy Češi jste Němce po válce vyhnali, takže nás nebudete poučovat o tom, jak my se máme chovat k Rusům, Oni nás okupovali, zavraždili na sto tisíc Litevců, mezi nimi například i skauty na letním táboře, které předtím brutálně mučili. Jsou známé i případy, kdy ruští vojáci při ústupu vraždili personál v nemocnicích, když sestry předtím znásilnili. A odmítají se za svá zvěrstva omluvit, takže my Litevci máme problémy se k nim chovat normálně. Uvedu ještě jeden takový případ z roku 1986. Tehdy jsem chtěl jet domů z Rigy vlakem a tak jsem si na nádraží kupoval jízdenku. Mluvil jsem lotyšsky, ovšem pokladní na mě začala křičet, že mám mluvit rusky, protože mně nerozumí.“

Tak to jsem si pomyslel, že to snad u nás nebylo ani za Protektorátu, že by se Čech na pražském wilsoňáku nedorozuměl česky a musel mluvit německy.

„Přece i vy Češi souhlasíte s názorem, že přistěhovalci mají ctít zemi, do které přišli. A to Rusové nedělali a nedělají. Nerespektuji naše zvyklosti, naší kulturu, odmítají se učit místní jazyky a za éry Sovětského svazu se k Pobalťanům chovali arogantně a povýšeně. Neříkám, že jsou všichni takoví, i mezi Rusy jsou slušní lidé, ale hodně z nich si stále nemohou zvyknout na to, že už nejsou panskou rasou,“ míní Tomas.

O panské rase také víme svoje, takže mu rozumím. Neříkám, že Tomas má ve všem pravdu, ale pokud chci porozumět konkrétní zemi, tak je dobré ji navštívit, seznámit se s obyvateli a jejich názory. Doporučuji také navštívit v litevském hlavním městě Vilniusu Muzeum totality, které představuje ruské komunistické zločiny na Litevcích.