Monografie císaře Františka Josefa I. je vynikající

Když jsem si ještě nedávno zadal do jakéhokoliv webového vyhledávače heslo František Josef I., tak mně tam kvalitní kniha o tomto významném panovníkovi v češtině chyběla. Nyní tento nedostatek napravilo nakladatelství Paseka.

To totiž vydalo publikaci rakouských historiků Karla a Michaely Vocelkových, která je velkým přínosem k objasnění životních osudů tohoto nejdéle vládnoucího vladaře v historii českých zemí. Čtenář nemusí se vším, co autoři napsali, souhlasit. Ale oceňuji jejich touhu po objektivním zhodnocení života této významné osobnosti evropských i českých dějin.

Císař rakouský, král uherský, král český František Josef I. nebyl jen panovníkem, ale také člověkem a jeho lidský osud byl hodně smutný. Během jeho života ho postupně opustili jeho nejbližší. Nejdříve mexičtí republikánští revolucionáři popravili jeho bratra Maxmiliána, který se stal v této největší středoamerické zemi císařem. Posléze jeho jediný syn korunní princ Rudolf spáchal ve třiceti letech sebevraždu a nakonec mu šílený italský anarchista zavraždil v Ženevě jeho manželku Alžbětu.

Co se týče císařovny Alžběty z rodu bavorských Wittelsbachů lidově zvanou Sisi, tak je pravdou, že jí zpočátku vroucně miloval, později jejich vztah ochladl, ale až do konce jejího života jí psal krásné láskyplně dopisy.

Ano, císař František Josef I. byl bytostný konzervativec. Ale ono se mu z hlediska jeho zkušeností nelze divit. Zpočátku respektoval změny, které začaly za jeho předchůdce Ferdinanda I. (posloupnost z hlediska rakouského císařství) včetně přeměny říše v konstituční monarchii Jenomže když se mu Vídeň v říjnu 1848 vzbouřila a zfanatizovaná a zdivočelá lůza zlynčovala a zavraždila ministra války Theodora hraběte Baillete de Latoura, kterého posléze pověsila na lucernu, tak logicky obrátil a nakonec přivedl zemi zpět opět k absolutismu. Nicméně je pravdou, že některé předchozí novinky zůstaly zachovány, např. zrušení roboty v roce 1848 nebo zavedení moderní státního zřízení o dva roky později, které ukončilo předchozí vrchnostenskou úřednickou správu.

Zajímavý je také popis jeho poslední cesty do krypty Kapucínského kláštera ve Vídni 23. listopadu 1916. Tehdy dvorní hofmistr Alfred von Montenuovo dvakrát zaklepal na dveře krypty s tím, že o vpuštění žádá František Josef I. a vyjmenoval všechny jeho tituly, načež mu kapucínští mniši pokaždé odpověděli: „toho neznáme.“ Teprve když potřetí řekl: „František Josef, ubohý hříšník, jehož hříchy jsou četné jako hvězdy na nebi, prosí o vpuštění,“ mohla být rakev s ostatky přinesena do tradiční habsburské hrobky.      

Ke knize mohu mít jen drobné výhrady, třeba na straně 86, kde se píše o atentátu, při kterém ho chtěl v únoru 1853 zabít maďarský krejčí János Libényi autoři tvrdí, že Libényho  vyslýchali vyšetřovatelé na skřipci. To se mně nezdá, mučení bylo v Rakousku zrušeno již v éře císařovny Marie v roce 1776, i když nepochybuji, že výslech maďarského atentátníka byl velmi ostrý.

V každém případě tuto skvělou publikaci každému zájemci o historii vřele doporučuji.

František Josef I

císař rakouský a král uherský

nakladatelství Paseka

Praha 2017

Hodnocení: 90%