Masaryk nechal střílet do dělníků? Dávno vyvrácený stupidní nesmysl

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem si přečetl blog pana Komárka o první republice. Budiž! Avšak některá jeho tvrzení jsou dost nepřesná. Komunisté v Radotíně zneužili děti jako živé štíty.

Uznávám, že pan Komárek to tak přímo nenapsal, tedy to, že Masaryk nechal střílet do dělníků, ale ve svém blogu uvedl tato slova: „A považoval je také za běžné tolik obdivovaný Masaryk? Aspoň jsem nikde nenarazil na zmínku, že by je odsoudil.“ Míněny zákroky proti demonstrujícím. To ovšem není pravda, mohu odkázat na dokument České televize Já Masaryk od Zdeňka Mahlera.

V něm pan Mahler zmiňuje situaci, kdy si prezident Masaryk ve třicátých letech předvolal ministra vnitra Juraje Slávika a vyjádřil mu nespokojenost se zákroky četníků proti demonstrujícím, při nichž umírali lidé. Jenomže! Ministr Slávik tehdy hlavě státu oponoval tím, že četníci stříleli v sebeobraně, protože jim šlo o život a hrozilo, že je zlynčuje rozlícený dav.

Tady jsme u jádru věci. Jeden z předních českých spisovatelů té doby, tuším, že to byl dokonce sám Karel Čapek, odmítl petici proti střelbě do protestujících, kterou sepsal komunista Zdeněk Nejedlý, se slovy: „Chybí mi tam odsouzení těch, kteří tyto nešťastné události provokují.“ Zlatá slova.

Jak už tady zmínil kolega bloger Jan Marek, ve většině těchto případů ani nešlo o dělníky, ale o najaté komunistické provokatéry, kteří se snažili schválně vyvolat střety s četnickou asistencí. Tak tomu bylo ve Frývaldově (nynější Jeseník), v Duchcově a na dalších místech. V Radotíně dokonce komunisté, mezi nimiž byl i tehdejší poslanec Národního shromáždění a pozdější ministr informací Václav Kopecký, kryti vpředu dětmi, házeli zezadu na četníky kameny, cihly a další nebezpečné předměty. Vzhledem k tomu, že tehdejší četníci neměli k dispozici ochranné štíty, kryty na obličej atd., bylo to pro ně velmi nebezpečné. Dá se také říci, že komunisté zneužili děti jako živé štíty.

Prezident Masaryk nemohl v žádném případě nechat střílet do dělníků, protože k tomu neměl žádné pravomoci. Takový rozkaz mohl vydat jen příslušný velitel zásahu. V knize Dějiny policie a četnictva, díl II., od autorů Pavla Macka a Lubomíra Uhlíře, je uvedeno, jakých prostředků používali četníci při svých zákrocích. Byly to

a) napomenutí

b) udání

c) předvedení

d) zatčení

e) přiložení svěracích řetízků

f) použití zbraně

Použití zbraně bylo až krajním nevyhnutelným prostředkem. Nejdříve měly být použity mírnější způsoby, jako napomenutí, zatčení, použití obušku ( při něm se měl měl zakročující četník vystřihat ran do obličeje), dále před samotným použitím střelné zbraně měly následovat bodákový útok nebo údery pažbou.

Semknutý četnický oddíl měl právo použít zbraně jen v nutné obraně nebo ve stavu nouze za těchto podmínek

- když zakročoval pod jednotným velením

- v případech shluknutí a srocení lidu

Pak bylo použití zbraně dále upřesněno

- podnikly-li srotivší se osoby bezprávný útok na život, tělo, svobodu nebo majetek kohokoliv

- jestliže bylo na přítomného politického úředníka (zástupce státní správy, který na shromáždění dohlížel, pozn. autora blogu) stříleno nebo byl li napaden jednou nebo více osobami

Veškerá použití zbraní byla hlášena prostřednictvím příslušných zemských velitelství četnictva (české, moravskoslezské, slovenské, podkarpatskoruské) přímo ministerstvu vnitra.

Hlášení obsahovalo tyto údaje:

1. jméno četníka, který zbraň užil.

2. způsob užití zbraně (výstřel z karabiny nebo pistole, bodnutí bodákem, rána šavlí, obuškem, pažbou)

3. jméno dotyčného, proti němuž bylo použito zbraně

4. důvod použití zbraně (opírající se o samostatné ustanovení §13 zákona o četnictvu)

5. výsledek užití zbraně (bezvýsledné, zranění lehké, těžké, životu nebezpečné, smrtelné)

6. kde se nachází osoba zraněná nebo usmrcená

Služební řády ukládaly v maximální míře šetřit životy osob, proti nimž četnictvo zasahovalo.

Takže, opravdu hlavním úkolem četnictva nebylo střílet do dělníků, ale zajišťovat bezpečnost obyvatel tehdejší Republiky československé. Například četnické pátrací stanice, známé z televizního seriálu Četnické humoresky, pátraly po nebezpečných zločincích, vrazích, lupičích a dalších. Dbát na pořádek, to byly úkoly četnictva a také státní nebo obecní policie.

Životní styl první republiky – další programová břečka z produkce ČTV. - Blog iDNES.cz

Pan Josef Komárek v útoku na branku první republiky - Blog iDNES.cz