Letošní oscarový vítěz provokuje rasovou nenávist

Mile mně překvapil režisér Jan Svěrák, který jako člen Americké filmové akademie nehlasoval pro letošní nejlepší film v oscarovém klání - 12 let v řetězech. Natočil ho černošský režisér a je o únosu původně svobodného černocha ze severu na jih, kde byl dvanáct let v otroctví, než se mu podařilo utéct. Syn slavného otce jej právem utnul za černobílý falešný pohled na dějiny ve stylu; zlí otrokáři-hodní černoši. Takto pojatý film je akorát návodem k protibělošské hysterii.

Držitel Oscara za film Kolja prohlásil, že dějiny otroctví sice nezná, ale takto jednoduše pojatý film, v němž není snad ani jeden normální běloch, kteří jsou v něm předvedeni jako psychopati a úchylní sadisti, se mu nelíbí a on pro něj hlasovat nebude. V tom si mně získal a má naprostou pravdu!

Aniž bych se chtěl zastávat otroctví, tak se jednalo o složitý fenomén, který můžeme pochopit jedině tehdy, když poznáme mentalitu amerického jihu. A to je hodně těžké. Vztah bílý pán a černý otrok nebyl jenom o brutálním vykořisťovateli a nebohé oběti, ale někdy to spíše vypadlo o poměru otce a dětí. Všichni otrokáři rozhodně nebyli jenom bezcitní tyrani.

Pěknou ukázkou je americký televizní seriál Sever a jih, kde jednu z hlavních rolí, syna bohatého jižanského plantážníka hrál Patrick Swayze, který se při studiu na vojenské akademii ve West Pointu skamarádí se synem bohatého továrníka ze severu. Když pak navštíví rodinu svého parťáka ze severu a všimne si, jak tehdy bydleli tovární dělníc,i tak se ho zeptá: „Takhle bydlí Vaši dělníci?“ Jeho kamarád odpoví: „Stejně jako vaši otroci?“ a Patrick Swayze na to: „Ještě hůř.“ Pak klasická odpověď: „Naši zaměstnanci jsou svobodní, mohou kdykoliv odejít.“ Nutno dodat, že dotyčný mladý otrokář v Swayzově pojetí považoval otroctví za překonané a když převzal farmu po svém otci, propustil surového dozorce a k černochům se choval slušně.

Stejně tak i Harriet Beecher Stoweová ve svém nejznámějším románu Chaloupka strýčka Toma, který patřil k mocným impulsům za zrušení otroctví, rovněž neudělala ze všech bílých zločince.

Je třeba si připomenout, že bílý Pán se musel o černé otroky také starat, nenechat je umřít hladem atd. Koneckonců kdyby jim nedával jíst, oni by zemřeli, tak k čemu by mu pak asi byli, kdo by pro něj pracoval?

Připadá mně to, že oscarové vítězství filmu 12 let v řetězech v kategorii Nejlepší film je daní za politickou korektnost. Ve skutečnosti se totiž jedná o opačný extrém, kdy někteří exhibicionisté mají tendenci bít Západ, jeho civilizaci a kulturu za každou cenu a nekriticky velebit všechno ostatní. Tím si ovšem podřezávají větev sami pod sebou.