Komunističtí zločinci hazardovali se životy lidí

Tak prý jsem strašný nenávistný antikomunista, který to přehání. Někdy si taky říkám Jendo, Jendo, ty tomu fakt dáváš zabrat. Avšak, když jsem se nedávno bavil s jednou svoji kamarádkou, tak jsem pochopil, že s komunisty je třeba jednat co nejtvrději, protože oni si nic jiného nezaslouží.

Moje kamarádka Iva kdysi v osmdesátých letech tedy za totality žila v severních Čechách na Mostecku, odkud pochází její manžel. Měli malého syna, který byl pořád nemocný, dusil se, kašlal, zkrátka špatně dýchal, žádná léčba několik let nezabírala. Až jednou si moje kamarádka dodala odvahy a řekla lékařce: „Paní doktorko já vím, že o tom nesmíte mluvit, tak alespoň kývněte hlavou, můj syn je nemocný kvůli tomu špatnému vzduchu tady, je to tak?“ Paní doktorka nesměle kývla halou na souhlas a kamarádka začala rychle jednat. Okamžitě si změnila práci a do čtrnácti dnů se s rodinou odstěhovala do jižních Čech, odkud pochází její rodina. To, že na severu často pršel kyselý déšť, který ji rozežíral prádlo, to by ještě snesla, se zdravím dítěte už ale hazardovat nechtěla. Zkrátka a dobře komunisti povýšili lež a svoji ideologii nade vše, i nad životy a zdraví lidí, na kterých jim vůbec nezáleželo, když i lékaři nesměli mluvit pravdu. Oni v rámci kráčení ke „světlým zítřků“, umlčovali nepohodlnou pravdu, a tak se zkrátka nesmělo nikde mluvit o tom, že ovzduší v severních Čechách je kvůli obrovskému znečištění v příšerném stavu, a lidé tam umírají častěji než jinde v republice na rakovinu a další civilizační nemoci. Podobnou zkušenost udělala i moje další kamarádka zubařka z Brna, které po promoci nabízeli místo v Ústí nad Labem i s bytem, a samozřejmě jí ještě komunističtí papaláši neopomněli zdůraznit, že ty řeči o zkaženém ovzduší na severu Čech jsou jenom fámy. Jak odporné! Kamarádka Marie se nakonec zachovala rozumně a zůstala v rodném Brně. No a do třetice svědectví pro změnu kamaráda z Prahy, který za bývalého režimu pracoval jako redaktor Mladého Světa a ten mně potvrdil, že zveřejňovat problémy severních Čech bylo Stranou přísně zakázáno. Takže ne, že by za komunistů nebyly velké problémy, byly, akorát se o nich nesmělo mluvit! To je jaksi velký rozdíl proti současnosti, když se smí psát o všem. No a kamarád Honza mně nakonec také přiblížil atmosféru jednoho dýchánku soudruha tajemníka ÚV KSČ Fojtíka, vrchního to šéfcenzora, s novináři, který jim severočeský zákaz zdůvodnil takto. „Soudruzi my o tom problému víme a také se ho snažíme v rámci možností řešit, ale když o tomu budete psát, komu tím prospějete, co tím dokážete“. Chci ještě dodat, že soudruzi toho moc nevyřešili a ke zlepšení ovzduší v severních Čechách došlo teprve po pádu komunistického režimu, kdy zdejší tepelné elektrárny byly vybaveny odsiřovacími zařízeními.