Komunisté – největší podvodníci v dějinách lidstva

Vyznavači rudé hvězdy, srpu a kladiva jsou vlastně sdružením pouhých prázdných a neschopných žvanilů. Víte, doma mně rodiče učili, že příklad si mám brát z lidí, kteří něco umějí, a tato moudrá rada vylučuje komunisty ze vzorů pro každého normálního člověka.

Představte si, že trenér fotbalového mužstva, které je poslední v lize, povede květnaté řeči o tom, jak ti jeho kluci jsou fakt nejlepší, úžasní atd., akorát souhra nepříznivých okolností způsobila jejich současné postavení. Takovému kouči se každý normální člověk pořádně od plic zasměje a pomyslí si něco o nýmandech.

A přesně takovými nýmandy jsou bolševici. Pro mně nikdy nemohly být, nejsou a nebudou vzorem státy, které pouze vykřikovaly, že jsou rájem na zemi, přitom z jejich ráje lidé masově utíkali, a rudí papaláši se vzmohli pouze na to, že výrazně omezili cestování do ciziny a jak to hezky vystihl Karel Kryl, „…zakázali psát a zakázali zpívat.“ Proč se komunisti tak báli vlastních lidí, že jim brali svobodu, když prý stvořili tak úžasnou společnost?

Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak lidé budou naopak z toho „prohnilého“ Západu odcházet na Východ, ale nedělo se tak. Rudé Právo, Pravda a další bolševické plátky nás krmily čísly o milionech nezaměstnaných v USA, Velké Británii, SRN atd. ovšem je pozoruhodné, že ty miliony nezamířily budovat socialismus, ale naopak miliony lidí utíkaly z ráje pryč.

Vím pouze o jediné výjimce a tou byl country zpěvák Dean Read, který se ze Spojených států amerických přestěhoval (z USA nebylo nutné emigrovat) do NDR. V jeho případě byl důvod prostý, jednalo se o druhořadého umělce, který v Americe neměl šanci prorazit a tak se zabezpečil tímto způsobem, aby jej nakonec Stasi s největší pravděpodobností zavraždila.

Bývalý důstojník Sovětské armády Viktor Suvorov to vysvětlil naprosto přesně, Sovětský svaz a jeho satelity nebo spíše kolonie, byly ve skutečnosti jednou velkou věznicí a nikoliv místem k normálnímu životu, a proto on šel tam, kam ročně mířily tisíce lidí, protože tam to musí být dobré a takové země jsou přitažlivé a vzorem pro ostatní. A to, že jej vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR v nepřítomnosti odsoudilo k trestu smrti za dezerci, mu nevadilo. Svoboda holt něco stojí.

Z výše zmíněných důvodů mně proto názory bolševických kecalistů a lhářů nezajímají ani v nejmenším. Poslouchat ty, kteří nic neumějí, je zbytečnou ztrátou času.