Komunisté jsou obyčejní domácí násilníci

Domácí násilník je člověk, který zotročuje toho druhého ve společné domácnosti. Násilím si ho podřizuje a nerespektuje jeho osobnost. Takové jednání je zločinné a domácí násilníci jsou právem trestáni. Stejné darebáctví ale v daleko větším rozsahu se dopouští rudá sebranka.

Manželství by mělo být založeno na respektu a vzájemné úctě. Koneckonců by to mělo platit obecně pro lidské vztahy a chování ve stylu jestli mně nebudeš mít rád, dostaneš přes „držku“, je ve slušné společnosti zavrženíhodné.

Komunisté ovšem pravidla slušnosti běžné v civilizované společnosti nerespektují, a chovají se jako manžel, který své ženě odpírá svobodu a poslušnost si vynucuje bitím. Tak se chovají srpokladiváci, kteří uzurpují vládu a občany vlastní země, jež s nimi nechtějí mít nic společného a proviní se i jenom tím, že chtějí žít ve svobodě, zavírají do vězení nebo rovnou popravují. Tak tomu bylo u nás, a tak je tomu stále v severní Koreji nebo na Kubě.

V normálním vztahu se lidé, kteří si takříkajíc nepadnou do oka rozejdou, a každý si jde po svých. To je normální řešení mezilidských vztahů. Jenomže v Rusku v historii neexistoval rytířský kult vytříbeného chování k ženě známý ze středověkého evropského civilizačního okruhu a naopak, běžné bylo, že ruský mužik ženu pravidelně mlátil. Nelze se tedy divit, že takové barbarské způsoby tyranského manžela byly vlastní i novodobým mužikům - ruským bolševikům. Pobaltské republiky si do manželství vzali násilím a zbývající manželky ve východní Evropě násilím nutili k poslušnosti, jako NDR v roce 1953, Maďarsko v roce 1956, Československo v roce 1968 a v roce 1980 Polsku násilím hrozili. Komunisté nerespektují svobodu druhých a proto je potřeba s nimi jednat tvrdě.

Domácí násilníci bývají na deset dnů vypovídáni ze společné domácnosti. Komunisty by bylo nejlepší vypovědět z Česka navždy. Koneckonců v poušti Gobi je místa dost a tam by si mohli zavést ten svůj ráj na zemi a nevnucovat ho těm, kteří o něj nestojí. Protože s Honzou Vyčítalem a s mnoha dalšími „my jsme ty druhý, kteří k hvězdám mají rádi pruhy“.

Očekávám, že některý ze zdejších hrdinných diskutérů dovedně ukrytých za mnoha anonymy, kteří většinou dokáží jenom prskat namítne, že kdyby třeba západní Německo nebo kdokoliv jiný vystoupil z NATO a vyhlásil socialistickou republiku, tak do týdne zažije americkou intervenci. Potíž ovšem je v tom kouzelném slůvku kdyby. Můj kamarád ze Slovácka od Břeclavi to uměl vystihnout nádherně. „Tož, kdyby stařenka měla gule, tak by byla stařeček.“ Ono jaksi na Západě nikdo ten socialismus nechtěl, a z Severoatlantického obranného souručenství vystoupila Francie v roce 1966 z jeho vojenských struktur a na počátku sedmdesátých let pozastavilo členství i Řecko a nic se mu nestalo. Takže takové kdyby je irelevantní.