- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zaslouzena karma. Komunisti se z velke casti nikdy neumeli chovat, a to ani dnes.
Karma, koukám, jak na vás tvrdě zaútočila ta zdejší partička důchodců,hustí kluci
Akorát Arnold Amicus jen znaménkuje, žádný koment a to je škoda
,,Posadit" K.H.B. do našich dějin ve XX. století, tak to je opravdu ,,dílo", AUTORA HODNÉ
Otázka je, zda se monarchie chovala tak jako k Havlíčkovi i k ostatním "politickým". I když Brixen nebyl tenkrát tak parádní jako dnes, tak to nebyla "Sibiř". KHB prý ale trpěl především odloučeností, ne že by měl "málo jídla". Holt nebyly mobily, internet.
"Rusové nejsou naši bratři, ale mnohem větší nepřátelé, než Maďaři a Němci, kdo jim uvěří, špatně dopadne. Kdo chce Čechům opravdu dělat dobrodiní, ať je posílá na své náklady do Moskvy."
Karel Havlíček Borovský, Pražské noviny, 1844
Vás by nepopravili, byl byste zticha. Teď se to bojuje.
Téměř všichni bolševičtí vůdci Leninem a Stalinem počínaje prošli za carského režimu vyhnanstvím na Sibiři. A ještě se pak chlubili, jak tam četli a studovali. Jaký to kontrast s pozdějšími komunistickými gulagy.
Co se týče onoho "fešáckého vyhnanství" Karla Havlíčka Borovského v Brixenu, tak prý někteří historici později ve Vídni narazili na dokumenty svědčící o tom, že KHB s rakouskými úřady tak trochu spolupracoval. Ale aby nepoškodili obraz KHB jako národního hrdiny, nepublikovali je. Aféra s Karlem Sabinou neměla být opakována.
Ještě bych připojil jeden příběh, protože si myslím, že s tématem blogu velice souvisí.
Významný český filozof Jan Patočka zemřel sice doma (bylo to v roce 1977), ale bylo to po naprosto bezohledném mnohahodinovém výslechu, jehož cílem bylo Patočku vysílit a zlomit. Přitom vyslýchající museli vědět o jeho zdravotním stavu. Nemohli to nevědět, protože oni "objekty svého zájmu" takzvaně "rozpracovávali", hledali jejich slabá místa a právě na ně úmyslně tlačili. Osobně považuji úmrtí Jana Patočky na svého druhu (snad ne zcela úmyslnou) "nepřímou vraždu".
A tady je odkaz ohledně "opatření" StB při pohřbu Jana Patočky:
Nechci nikoho omlouvat. Janu Patočkovi bylo, když zemřel nedožitých 70 let. Několik mých kamarádů zemřelo na srdce podstatně mladších, než 70. A myslím, že nezemřel doma, ale v nemocnici, kam ho přátelé chodili navštěvovat.
O Havlovi se například "rádo lže", že měl za abnormalizace tzv. "fešácký kriminál". Že ho však chtěli komančové nechat ve vězení umřít, když měl vážné plicní onemocnění a byla mu odmítána tomu odpovídající lékařská péče, o tom se jaksi cudně mlčí. Život tehdy Havlovi zachránila aktivita disentu, když se podařilo dostat do zahraničí zprávu o Havlově onemocnění a nastaly důrazné protesty politiků ze svobodného světa.
Nechat nemocné ve vězení umřít bez náležité lékařské péče, to byla oblíbená "metoda likvidace ideového nepřítele" také v šedesátcýh letech. O padesátých nemluvě.
I v pozdnich osmdesatych jako Pavel Wonka.