Komunista Skála a spol. byli právem potrestáni za popírání stalinistického zločinu

Roma locuta, causa finita. Latinský citát přesně vystihuje konec pře ohledně popírání katyňského masakru. Ústavní soud definitivně rozhodl o platnosti trestů pro komunistické lháře a nenávistníky a spor tím končí.

Byl to brilantní koncert ze strany Ústavního soudu. Bývalý místopředseda KSČM a stalinista Josef Skála, majitel webového rádia Vladimír Kapal a Juraj Václavík dostali shodně tresty odnětí svobody na osm měsíců s podmíněným odkladem na 1,5 roku za bagatelizování sovětské viny masové vraždy asi 22 000 zajatých polských důstojníků, kterou spáchali Sověti na přímý rozkaz diktátora Stalina. Naše nejvyšší justiční instance smetla ústavní stížnost ze stolu jako neopodstatněnou a jejich tresty tak definitivně platí.

Ve zdůvodňujícím nálezu Ústavního soudu se píše. „...stěžovatelé veřejně šířili své názory o neodpovědnosti komunistického Sovětského svazu za katyňský masakr. Ačkoliv se stavěli do role zvláště znalých odborníků na historii tohoto zločinu, místo vědecké diskuse ignorovali dějinná fakta prokázaná seriózním výzkumem a záměrně relativizovali vinu jednoznačného pachatele, se zřejmým cílem jej před veřejností rehabilitovat. Používali proto mimo jiné vyvrácené důkazy, které v období studené války zneužívala propaganda Sovětského svazu a jeho satelitů s cílem zatajit skutečného viníka.“

A v zdůvodnění připravené soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem je dále uvedeno. „Stěžovatelé sice připouštěli, že k masakru došlo, zpochybňovali však, že se ho dopustil jeho zjištěný pachatel a dehonestovali jeho oběti. V takové situaci, jak bylo soudy konstatováno, se již skutečně jedná o vědomé rozšiřování nepravd, a nikoliv o snahu nalézt objektivní pravdu, jak tvrdili stěžovatelé.“

Rovněž odvolání se odsouzených na ústavně zaručenou svobodu projevu bylo podle Ústavního soud bezdůvodné, protože toto právo není v evropských zemích a jejich pojetí práva absolutní. „Námitky stěžovatelů, dovolávající se zejména svobody slova v demokratické společnosti, jsou rovněž liché. Právo na svobodu projevu není v evropských podmínkách absolutní. V České republice jsou zásahy do něj jsou přípustné za předpokladu, že splní požadavky uvedené v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Omezení nebo dokonce trestní postih je pak v demokratické společnosti nutný tehdy, pokud projevy obsahují výroky popírající, zpochybňující, schvalující nebo ospravedlňující nacistické nebo komunistické zločiny proti lidskosti. Přitom mezi komunistickými a nacistickými zločiny se nečiní žádného rozdílu v úrovni teroru a utrpení obětí. Práva na svobodu projevu se také nelze dovolávat v případech, týkajících se popírání válečných zločinů. Zneužívání práva na svobodu projevu je v nesouladu s demokracií a lidskými právy a zasahuje do práv ostatních.“

Tolik tedy Ústavní soud, který v této při rozhodl naprosto precizně a správně. Nejedná se o trestání za názor na historii, ale o šíření prokazatelné lži s cílem hájit komunistické zločince a také zlehčovat nevinné oběti. Stejně by byl potrestán člověk, který by tvrdil, že v Osvětimi nebyl nacistický, ale komunistický vyhlazovací lágr. Zákon, který trestá popírání genocidy, nedělá rozdíl mezi komunistickými a nacistickými zločiny.

Diskuse o historii je potřebná a nutná. Známé jsou někdy i velmi vyostřené názorové střety o smyslu českých dějin mezi univerzitními profesory Josefem Pekařem a Tomášem Garrigue Masarykem. To je v pořádku, dějiny můžeme hodnotit různě, pro někoho jsou husité bandou lupičů a vrahů, pro jiného zas skvělými válečníky, o tom se vedou spory už po staletí. Stejně tak nemůže být trestným činem, když někteří hodnotí pak Molotov- Ribbentrop jako dohodu dvou zločinců a masových vrahů o kořist, a jiní v tom vidí nutnost ze strany Stalina. Budiž, to opravdu není na soud.

Něco jiného je však popírání prokazatelné historické skutečnosti týkající se zločinů proti lidskosti a genocid. Podle českého práva jsou takové lži trestné. Pravda o Katyni je jasná, ta nemůže být námětem k zpochybňování mezi slušnými lidmi. Je to stejné jako kdyby někdo popíral, že Lidice vypálili němečtí nacisté. Obojí je nepřípustné, protože svoboda projevu u nás není absolutní.

Velmi širokou svobodu projevu zajišťuje první dodatek Listiny práv Spojených států amerických, která je součástí americké ústavy. Ten také zakazuje zavedení státního náboženství, deklaruje svobodu slova a tisku a rovněž právo na pokojné shromažďování. USA však nemají smutné zkušenosti s komunismem a nacismem jako evropské země. Je možné diskutovat o neomezené svobodě projevu podobnou té americké, což by znamenalo, že by i názory typu holocaust nikdy neexistoval, byly přípustné. Jenomže současné české právo to vidí jinak a soudy jej musí respektovat.

Povedené trio Skála, Kapal a Václavík není žádným bojovníkem za svobodu projevu, přičemž zvlášť u komunisty Skály působí taková póza směšně a drze zároveň. Jedná se o soudně usvědčené lháře, kteří vědomě šířili prokazatelnou nepravdu a svoje tresty si plně zasloužili. Kapal již zemřel, což je sice smutné, ale není žádnou obětí současného režimu, jak se nám snaží namluvit jeho stoupenci, nýbrž byl morálně pokleslým člověkem, šiřitelem lží a nenávisti. Každý, kdo hájí, bagatelizuje nebo dokonce obdivuje komunistické či nacistické zločiny, je obyčejná lidská zrůda.

Zdroje:

ÚS odmítl stížnost Skály, jenž zpochybnil sovětskou zodpovědnost za Katyň | ČeskéNoviny.cz

Karta a text dokumentu

ÚS: Demokratický právní stát oprávněně trestá záměrné falšování historie - Svět práva - Advokátní deník

Katyňský masakr : Zločiny proti lidskosti

https://cs.wikipedia.org/wiki/Listina_pr%C3%A1v_(Spojen%C3%A9_st%C3%A1ty_americk%C3%A9)