Komunismus, to je vzpoura lemplů a neschopných

Učení vzešlé z Karla Marxe a Vladimíra Iljiče Lenina je proti lidské přirozenosti, proti přírodě, vede lidi k pasivitě, lenosti a závisti. Proto je třeba s ním skoncovat. Jednou pro vždy.

Ano, komunisté postavili svoje učení na obyčejné lidské závisti ve stylu, „podívej, co má Tvůj soused, jak je bohatý, a co máš ty? Ty nemáš nic. “ To, že soused maká a dře, kdežto ty jsi flákač, a proto jsi na tom špatně, už podle nich nehraje roli.

Lidé si prý mají být rovni. Proč ne, ale rovni v šancích, nikoliv v uměle a násilně vytvořené majetkové rovnosti. To je nesmysl. Někteří lidé jsou vysocí, jiní zase malí, někteří jsou silní, jiní hubení, někteří jsou vlasatí, jiní mají méně vlasů. Tak to zkrátka je a chtít nastolit rovnost v těchto aspektech, je nesmyslem. Stejně tak je ovšem nesmyslem chtít po lidech majetkovou rovnost. Někteří jsou holt bohatí, jiní chudí. Tak je to dané Bohem nebo pro ateisty přírodou. Je možné si vybrat.

Kdysi jsem zaslechl takové přirovnání. Kapitalismus je závod v běhu, kdy sportovci vyrazí ze startu a závodí o to, kdo první doběhne do cíle. To je přirozené, to je normální. Stejný závod v socialismu vypadá tak, že závodníci sice vyběhnou na trať, ale do cíle musí doběhnou všichni stejně, nikdo nesmí vyhrát. Takový závod je samozřejmě nenormální, nepřirozený. A stejně tak je nepřirozené komunistické učení. Proto jej lidé nepřijali a jeho násilné zavádění zavinilo celosvětové smrt minimálně sta milionu lidí.

Asi nejlepší český filmový režisér Miloš Forman blahé paměti nabídl rovněž skvělé přirovnání. Kapitalismus je džungle, kdežto socialismus zoologická zahrada, a on raději žije v džungli. Já s ním souhlasím, já také raději žiji v džungli. Ostatně džungle je pro zvířata přirozené prostředí, ZOO nikoliv.

Komunisté se svoji tzv, beztřídní společností a zestátněním přesněji tedy řečeno uloupením výrobních prostředků v podstatě hlásají okrademe schopné a pilné ve prospěch líných a neschopných. Jenomže tohle je v rozporu s lidskou povahou, protože každý se chce mít dobře a snaží se vyniknout. To je normální lidská vlastnost, kterou nejde potlačit a každý pokus o socialismus nutně končí krachem.

Ono se také ukázalo, že socialismus je jeden velký podvod, právě kvůli běžné nerovnosti mezi lidmi. Kdysi za rudé totality jsem poslouchal rozhlasovou stanici Hlas Ameriky, kde byl citován ruský disident, tuším že dokonce sám Alexandr Solženicyn. Ten řekl, že by uspořádal takovou výstavu fotografií na téma diktatura proletariátu. Na těch snímcích by byli vypasení komunističtí papaláši, jak nastupují do svých luxusních aut, bydlí v přepychových vilách, jezdí na rekreaci do luxusních letovisek, mají zajištěnou špičkovou zdravotní péči, o které se jiným může nechat jen zdát, jsou obklopeni kvalitním západním zbožím, ano, tím, které pochází ze Západu, jímž veřejně tolik opovrhují, atd. Jistě, údajná vláda dělnictva je pouze drogou pro ty, kteří této nebetyčné hlouposti věří.

Komunisté navíc nebyli schopni prosadit svoje myšlenky jinak než brutálním násilím. Sir Winston Churchill blahé paměti nedlouho po skončení II. světové války prohlásil, že sice režim generála Franca ve Španělsku není podle jeho gusta, a má k němu výhrady, ale pořád lepší než Stalinova komunistická hrůzovláda v SSSR. A kdyby se mně někdo zeptal, jestli chci žít v socialismu či v režimu typu Francova Španělska, tak bych dal přednost tomu Španělsku, i když z takového výběru bych žádnou radost neměl.