Kniha dokazuje, jak křesťanství civilizačně pozvedlo české země

Přijetím křesťanství v 9. století české země uhájily svoji existenci a staly se součástí vyspělé civilizované Evropy. Kristovi vyznavači naučili naše předky číst a psát a seznámili nás s pokročilejšími technologiemi.

Byl to náročný úkol zpracovat v plné šíři historii křesťanství v naší vlasti od počátku až po současnost. Autoři knihy Křesťanství v českých zemích s podtitulem Od knížete Bořivoje k dnešku, kterou vydalo nakladatelství Paseka, jej však zvládli se ctí. Poslední takovou větší prací, které přiblížilo křesťanství v našich zemích, bylo dílo výborného církevního historika profesora Jaroslava Kadlece Přehled českých církevních dějin, které však je už poněkud staršího data a je psáno z katolického pohledu, nicméně je poctivé a objektivní. Rozsáhlá tvorba současných autorů má širší ekumenický rozměr a to je dobře.

Mnozí lidé si pod vlivem zkreslených informací představují křesťanství v negativním světle, upálení Jana Husa, pronásledování kacířů, potírání jinověrců apod. Jenomže tak to není. Křesťanství sehrálo klíčovou roli při vzniku českého státu, který se stal součástí civilizované Evropy. Dá se říci, že bez Kristova učení by Češi skončili jako polabští Slované. Příchod cyrilometodějské misie na Moravu roku 863 znamenal pro Velkomoravskou říši velký kulturní vzestup včetně zavedení písma zvaného hlaholice.

Později se středisky vzdělávání a kultury v českém státě staly mužské kláštery, při kterých existovaly i klášterní školy, z nichž první benediktýnský na Břevnově byl založen už v roce 993. První českou latinsky psanou kroniku pak napsal počátkem 12. století vyšehradský kanovník Kosmas.

Kniha se dobře vypořádala i s tématy, které jsou z hlediska českých dějin poněkud kontroverzní jako husitství a doba pobělohorská. Jsou zde objektivně vysvětleny příčiny a důvody historických dějů, které s nám sice nemusí líbit, nicméně je nutné je posuzovat pohledem tehdejší doby, nikoliv současností. A tak český král Ferdinand II. prosazoval důslednou rekatolizaci po roce 1620 z toho důvodu, že pokládal za správné přivést bloudící duše na správnou cestu, tehdy do katolické církve, a zajistit jim tak spásu. Nutno dodat, že mnozí protestanti především luteráni postupovali tenkrát v zemích, kde vládli, stejně.

Je také třeba si uvědomit, že mezi křesťany všech vyznání byli lidé vzdělaní, spisovatelé, básníci, učitelé a vědci, kteří přispívali k vzestupu lidstva. Mezi nimi Jan Ámos Komenský, jezuita Bohuslav Balbín, později vynálezce bleskosvodu premonstrátský kněz Prokop Diviš nebo přírodovědec a zakladatel genetiky opat augustiniánského kláštera v Brně Gregor Mendel a další.

V 19. století se pak mnozí katolíci duchovní i laici významně podíleli na vzestupu české kultury. Namátkou spisovatelé Jindřich Šimon Baar nebo Julius Zeyer, o století později pak Jakub Deml, Otokar Březina či Jaroslav Durych.

Křesťanství bylo po staletí hnacím motorem českých dějin, byli to křesťané, kteří u nás zavedli písmo a seznámili Čechy, Moravany a Slezany s vyspělými technologiemi, Třeba vodní mlýny u nás jako první zřídili benediktýnští řeholníci, což mohlo být v knize zmíněno. Otec národa František Palacký také prohlásil, že katolická církev toho pro české země víc dobrého než zlého udělala, a od něj jako evangelíka je třeba takový výrok brát vážně.

Tato kniha je opravdu výborná a všem zájemcům, kteří se chtějí seznámit s objektivními dějinami křesťanství v českých zemích, ji doporučuji. Prakticky ji nelze nic vytknout, možná v přehledu osobností 19. století mohl být zmíněn autor Kytice Karel Jaromír Erben, jehož tvorba vycházela z křesťanského světonázoru. Ale to je pouze můj subjektivní názor.

Reprint obálky zveřejněn se souhlasem pro tuto recenzi.

Křesťanství v českých zemích

Od knížete Bořivoje k dnešku

Jiří Mikulec a kol.

nakladatelství Paseka

Praha 2025