Kněžna Ida a další šlechtici se starali o potřebné lidi

Letos v srpnu si připomeneme sté výročí od úmrtí kněžny Idy ze Schwarzenbergu rozené z Lichtensteinu. Ta proslula svoji dobročinností a pro děti z Hluboké nad Vltavou založila v roce 1893 dětskou opatrovnu.

Zajímavý článek o této šlechtičně vyšel letos v časopise Obnovená tradice č. 63, který vydává Historický spolek Schwarzenberg. Dětská opatrovna by se dala v současnosti přirovnat k mateřským školám. Přijímány do ní byly všechny děti z Hluboké, nejen schwarzenberských zaměstnanců, ve věku tří až šest let. Hned na začátku jich rodiče přihlásili 73 převážně z chudých vrstev. O jejich výchovu se staraly sestry z řádu sv. Františka z Assisi a děti se učily navykání pořádku, čistotě, slušnému chování a dětským hrám. Každý rok pak chlapci a dívky nacvičovali divadelní představení. V zimních měsících byla dětem podávaná výživná polévka s chlebem. Rodiče nic neplatili, zařízení plně financovala paní kněžna Ida.

Je dobré zveřejňovat takové informace. Komunisté jaksi šířili zkreslené zprávy o zlé šlechtě, která krutě vysávala své poddané, ovšem jednalo se o hloupé a silné zjednodušení. Mnozí šlechtici se vyznačovali dobročinností, týkalo se to i knížecích rodů Schwarzenbergů a Lichtensteinů. Ti první patřili k nejvýznamnějším v Čechách, ti druzí na Moravě. Šlechtici budovali nemocnice, školy, sokolovny, domovy důchodců a starali se o potřebné lidi. Zrovna již zmínění Schwarzenbergové provozovali v Lišově u Českých Budějovic zařízení, v němž bylo plně postaráno o vysloužilé pracovníky schwarzenberských panství, kteří již nemohli pracovat a neměl se o ně kdo starat. Dostávali oblečení, potraviny i otop. To se dělo někdy na konci 19. století a na tehdejší poměry šlo o velmi slušné sociální zabezpečení.

Lichtensteinové mají zase velkou zásluhu na rozvoji cestovního ruchu v Jeseníkách. Byli to oni, kteří nechali postavit známé horské chaty Ovčárnu a Švýcárnu. Zasloužili se i o stavbu chaty pod vrcholem Kralického Sněžníku v roce 1907, na kterou poskytl pozemek kníže Jan II. za symbolické nájemné 4 koruny ročně. Pro srovnání, dělník si v té době vydělal v průměru 80 korun měsíčně. Bohužel, tato krásná horská chata s rozhlednou nepřežila socialistickou devastaci po roce 1948, chátrala a v roce 1969 musela být zbourána.

Nikdo není dokonalý, a je jasné, že i mezi šlechtici byli lidé řekněme morálně špatní. Tak jako mezi dělníky, zemědělci, učiteli, úředníky atd. V každém případě však byla šlechta vedena k tomu, že lidem, kteří jsou na ní existenčně závislí, musí pomáhat.