Kluci neblbněte, Hitler přece není blázen, on žádnou válku fakt nechce!

Pub U bílého jednorožce v Yorku na severu Anglie. Je říjen 1938 krátce po podpisu Mnichovské dohody a stálí hosté hodnotí politickou situaci. Obchodník John zažil v zákopech I. světovou válku a má jasno, je dobře, že britský premiér Neville Chamberlain přivezl z Německa mír.  

U stolu štamgastů sedí tradiční společnost, obchodník s látkami John, řezník Peter, pekař George a knihkupec Jack. V této vzrušené době není možné nebavit se o politice a John má jasno. „Pánové, Chamberlain odvedl v Mnichově skvělou práci, naše děti nebudou muset do války. Podívejte se, v osmnáctém roce jsme přijali zásadu prezidenta Wilsona o právech národů na sebeurčení. A Němci v Sudetech nechtěli být pod Čechy a chtěli se připojit k Německu, tak na to měli právo. Většina obyvatel v českém pohraničí už nechtěla být v Československu, tak proč je tam držet. V těch Timesech to napsali dobře. Češi měli dost času na to se s Němci dohodnout, a to, že to neudělali, je jejich chyba.“ Řezník Peter namítne, „já tomu Hitlerovi stejně moc nevěřím.“

„Ale to je zbytečný strach. Hele, v srpnu jsem byl ve Stuttgartu za Johanem, jak ode mě kupuje látky. A tam jsem se sám přesvědčil, že Hitler je velmi schopný politik, kterého Německo potřebovalo. Johan mně řekl, „postavil nás na nohy,“ a měl pravdu. Ta Výmarská republika to byla tragédie. Ale Hitler to je jiné kafe, dal lidem práci, postavil stovky kilometrů dálnic, posílá dělníky na dovolenou na Rujanu, prostě má výsledky a tomu nikdo nemůže upřít. Demokracie není řešením pro každého a Němcům jeho vláda svědčí. On řekl jasně, že po Sudetech v Evropě nic dalšího nechce. A kvůli nějaké zemi, o které vlastně nic nevíme, a o které se povídá, že tam menšina Čechů utiskuje ostatní národy, nemá smysl chodit do války. Hitler není šílenec a dobře ví, že na válku s námi, Francii a možná ještě s Amerikou nemá. V Německu neexistovala sedmnáct let až do pětatřicátého roku, pořádná armáda, měli malý stotisícový Reichswehr bez tanků, bez letectva, bez křižníků a velkých bitevních lodí. Byli jsme všichni, jak tady sedíme, ve válce a víme, že kvůli tomu Němci nemají dost vycvičených vojáků ani techniky pro moderní válku, a Hitler tohle dobře ví. Není blázen, aby riskoval. Dostal Sudety a bude klid, to říkám já,“ dal rázně najevo John.

Na Georgovi bylo vidět, že nesouhlasí. „Poslouchal jsem v rádiu Churchilla, jak mluvil v parlamentě. Říkal, že Anglie si mohli vybrat mezi válkou a hanbou, avšak vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku.“ To už bylo na Johna moc. „Churchill, Churchill,“ křičel skoro jako šílený v lokále a nedal se nikým zastavit. „Ten válečný štváč Churchill, kvůli kterému zemřely tisíce našich kluků u Gallipoli, by měl být zticha, Jacku, tam přece padl i Tvůj brácha. A takový člověk by nás chtěl znovu hnát na jatka. Podívej se Georgi, potkal jsem paní Toshackovou, jak u ní šije moje Mary, moc si ji chválila, jak je výborná a že určitě bude mít jednou vlastní salón. A moje dcera chodí s tvým Tomem a chtějí se brát. Já jsem rád, že to tak je, Tom je výbornej kluk, a ty také musíš uznat, že jsem mu vychoval skvělou ženu. A já bych moc chtěl, aby Tom byl s ní doma, měli spolu krásné děti a nemusel být v zákopech někde ve Flandrech nebo u Verdunu a možná tam i umřít. My normální lidi chceme mír a žádnou válku,“ rozčiloval se John.

„Ale já mám pořád s Hitlerem problém, vemte si, jak se chová k Židům,“ opět se ozval Peter. „To s Židy se mně také nelíbí, ale to je věc Němců. Hitler není svatoušek, ale pořád lepší než ten komunistickej vrah Stalin, který v gulazích povraždil miliony lidí. Proti němu je Hitler lidumil. A ještě něco, Johanův brácha si vzal za ženu Němku ze Sudet. A ta řekla, že čeští vojáci a policajti tam stříleli do německých demonstrací a přitom zabíjeli lidi, také ženy a děti. Potom se nemůžeme divit tomu, že Němci už s Čechy dál být nechtějí a také dali na v obecních volbách na jaře jasně najevo, že Československo není jejich země. Svobodně se tak rozhodli pro Německo. V tom jim nemůžeme bránit. Takže je dobře, že to v Mnichově tak dopadlo a válčit se nebude. Nechci, aby naši synové museli zažít tu hrůzu v zákopech, ta jatka při útocích, jako my. Toho nás Bůh chraň,“ zvolal pateticky John.

A samozřejmě podobnost s Vladimírem Putinem a krizí na Ukrajině je čistě náhodná.