Kauza pamětních desek, vinni Romové i komunisté

Byl to smutný článek ve čtvrteční MF DNES. Píše se v něm o mizení pamětních desek hrdinů českého národa, kteří bojovali s nacistickými okupanty nebo těch, kteří se pro svůj židovský původ dostali do koncentračních táborů. Někdy si říkám, co to je lidi, kteří takto znevažují památku vlastenců, to ani nemohou být lidé, to jsou zrůdy.

Zahoďme masku falešné politické korektnosti a přiznejme si na rovinu, že mezi gangy zlodějů barevných kovů je vysoké procento Romů, to je zkrátka fakt před kterým by bylo chybou zavírat oči. A některá z takových lupičských tlup má na svědomí i pamětní desku ze Žižkova, která oslavovala památku člověka, jenž ukrýval parašutisty vysazené z Velké Británie a výrazně pomohl úspěšnému atentátu na Reinharda Heydricha. Kvůli pár mizerným korunám zřejmě skončila ve sběrně surovin.

Navrhuji, aby v takových případech, byli zloději trestáni tvrdě za krádeže věcí mimořádné hodnoty a tomu by měly odpovídat i víceleté tresty vězení. Samozřejmě bude také nutné, aby v celách se zamřížovanými okny končili rovněž pracovníci a majitelé sběren, kteří prokazatelně vykupují uloupené věci.

Bolestný je ovšem i další příběh typický pro čecháčkovskou servilitu. Majitelka domu na kterém byla deska se vzpomínkou na oběti deportací do koncentračních táborů za II. světové války, ji sundala. A to přesto, že připomínala její příbuzenstvo. Důvod? Ve svém domě provozuje penzion a nechtěla, aby tato vzpomínka dráždila potenciální německou klientelu.

To je fakt k pláči. Kdo však za to může? Kdo je viníkem této zbabělosti? Jednoznačně jsou to komunisté, kteří z kdysi svéprávných občanů vytvořili poslušné nemyslící stádo přikyvovačů. Toho kdo se vzepřel, popravili nebo v lepším případě poslali do vězení. Rudí se navíc skutečné hrdiny pokoušeli vymazat z paměti lidu. Takový osud nachystali například generálu Josefu Buršíkovi. Velitele tankového praporu Svobodova armádního sboru na východní frontě, který byl za hrdinství v boji o Kyjev vyznamenaný Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu, poslali v roce 1949 na deset let do pekla svých lágrů. O člověku který, na rozdíl od alkoholika Klementa Gottwalda ukrytého za válečné vřavy v bezpečí Moskvy, bojoval za svobodu českého národa, se nesmělo učit ve školách a byl dokonce vymazán i z válečných fotografií. Na místo nich naši bolševici vyzdvihovali pochybné zbabělé existence typu Julia Fučíka, který se ozbrojen vzdal bez boje gestapu.

Pak se nelze divit, že někteří z nás mají takový přezíravý postoj k hrdinům svého národa, když skutečné hrdinství tady bylo po čtyřicet let trvání rudé totality znevažováno.