Povstanie, to nie je iba niečo, čo zahŕňa masu ľudí, povstanie sú individuálne osudy jednotlivcov, ktoré spoločne vytvárajú odpor voči nacizmu, každý človek, ktorý bol v povstaní alebo nejakým spôsobom pomáhal, má vlastný osud. Tí ľudia riskovali všetko, vrátane vlastného života a života svojich najbližších. Praktiky nacistického Nemecka boli veľmi dobre známe, vyvražďovali nielen ľudí, ktorí sa zúčastnili odboja, ale aj blízkych rodinných príslušníkov, vrátane malých detí. Ja si myslím, že toto je moment, ktorý by si mal každý človek, keď sa hovorí o povstaní, uvedomiť, lebo to je to, čomu hovoríme v histórii hrdinstvo a v hlbokej úcte sa pred ním skloniť. Zuzana Čaputová: V Slovenskom národnom povstaní išlo o všetko, čo je nám drahé a vzácne. O právo na život, právo na slobodu, právo na národnú a štátnu existenciu. Tým, že sme ako národ a spoločnosť povstali, bolo naše povstalecké vojsko vyhlásené za súčasť spojeneckých armád. Toto uznanie sme si nevydobyli rečami, ale účasťou našich vojakov v armádach protihitlerovských spojencov, a predovšetkým SNP.

Ze zajimavosti jsem si precetl vas blog o povstani na Slovensku v r.1944. Ucili jsme se o nem v dobe socialismu pri vykladu upravene historie ve skole, jinak o nem nevim temer nic. Proto jsem se podival na Google, co tam je. Slovensky stat vyhlaseny 14.3.1939 byl spojencem nacistickeho Nemecka az do 8.5.1945. Na Slovensku pusobily partizanske skupiny vedene komunisty ze SSSR. Slovenske divize bojovaly po boku Wehrmachtu na vych. fronte proti bolsevicke RA. Povstalce v poctu cca 47-60tis vojaku vedli Golian a Viest, nemecko-slovenskou armadu v poctu 48-50tis vojaku vedli Berger, Höfle+Slovaci Hassik, Malar, Kubala. Ztraty povstalcu 15tis padlych a ranenych+10tis zajatych. Ztraty Nemcu a Slovaku 9tis padlych a zranenych+300 zajatych. Slovensko melo v te dobe cca 2,655mil obyvatel tak ihned se nabizi otazka, zda se jedna o narodni povstani nebo jen o komunisticke. Podotykam, ze Slovaci byli silne verici krestane a cirkev tam mela velky vliv. Vam za historicke zajimavosti

Jen tak mimochodem: v Bratislavě kolovaly zajímavé příběhy pamětníků. Bylo to o Husákovi, který se pak (později po válce) najednou vychloubal, že to on jediný byl hlavní postavou a největším organizátorem SNP. Jeho dvorní spisovatel Viliam Plevza napsal (koncem 70. let) "historické pojednání" o zcela zásadní roli Gustava Husáka při organizaci SNP. Avšak podle vyprávění pamětníků byl Husák za Slovenského štátu zavedený právník a rozmařilý bonviván. V Bratislavě byla pověstná kavárna, v níž si krátila čas tehdejší smetánka. Svůj stůl s kumpány tam měl taky Husák. Byli proslulí veselým, hlučným popíjením. Jen kousek opodál posedával v téže kavárně Alexander Mach, ministr vnitra vlády Slovenského štátu a velitel Hlinkovy gardy. Ten po válce dostal 30 let vězení, ale později mu byl výkon trestu cca o 10 let zkrácen. Pak se stalo, že se Alexander Mach ještě dožil vydání veleopusu o zásadní roli Husáka v přípravě SNP. Nadzvedlo ho to tak, že prý poslal Husákovi sarkastický vzkaz: "Gusto, ja som vážne netušil, že ste tam s kamarátmi v tej kaviarni chystali povstanie! Keby som to vedel, určite by som sa k vám pridal!

Jiný příběh, jak se z bývalého důstojníka POHG (Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy, což byla obdoba nacistické SS), stal komunistický funkcionář a předseda slovenského Svazu protifašistických bojovníků, možná napíšu někdy později.

Partyzáni byli stejní lidé, jako kdokoliv jiný. Byli mezi nimi lidé odvážní i zbabělí. Třeba při tragédii v Juříčkově mlýně zahynuli i dva sovětští partyzáni, kteří z objektu vyběhli, i když museli tušit, že je čeká smrt, zatímco další dva sověti se schovali v odpadní rouře. Partyzánský oddíl při vypálení Ploštiny, rovněž pod sovětským velitelem, zcela selhal, když pozoroval řádění německého komanda z lesa. Ale činy prvního velitele místní obyvatelé hodnotili velmi dobře. Byla to velmi složitá doba, která by si zasloužila více popularizace. Odvážní, zbabělci, konfidenti, zrádci, vraždící maniaci, schopní i neschopní a to na všech stranách. Spousta postav, která tvořila historii, i dlouho po válce. Je taky nutné si uvědomit, že na jednoho partyzána připadalo dalších osm až deset lidí, kteří mu museli zajistit logistiku. T.j. zbraně, jídlo, oblečení, lékařskou péči, atd.. O těchto lidech se nepíše a neví vůbec. Slovensko bylo specifické a od Moravy trochu odlišné, u nás partyzánské hnutí významně ovlivnil Murzin. Jeho činy byly taky rozporuplné, např. vynášel ukvapeně rozsudky smrti, protože byl velmi impulzivní. Přesto patřil k těm statečnějším. Hezký den

Ještě doplňuji, že z vojenského hlediska partyzáni význam měli, např. brigáda Jana Žižky, v období, kdy jí velel sovětský Murzin, poutala až 50 tis. německých vojáků, kteří pak samozřejmě chyběli na frontě.

SNP má stejný grund jako atentát na Heydricha. Předvést se Západu jako nepřítel Německa a tak napravit dojem, který mohl protektorát či Slovenský štát vyvolat.

Byla by to pravda, pokud by šlo o akci Slovenkého státu jako přeběhnutí Rumunska na stranu spojenců nebo Finska. Jenže v případě SNP tomu tak nebylo.

Karma.

Je spousta věcí, v jejichž důsledku jsem přesvědčený, že Veličko nebyl nějaký hlupák, ale naopak, měl z Kremlu přesné instrukce. Stalin si v žádném případě nepřál úspěšné protinacistické povstání v žádné ze zemí, na něž si dělal čáku, že je ovládne. Nechtěl svobodné a hrdé partnery, chtěl země zbídačené, zničené a zotročené.

Incidentem ve Vrútkách bylo povstání úmyslně vyvoláno dřív, což lidem, kteří je připravovali, podrazilo nohy. Nepřítomnost Veličkovy brigády na slíbeném místě na návrších u Strečna na pravém břehu Váhu, byla de facto zrada. Tragická zrada, která stála mnoho životů.

A staly se i další věci. Například 2. československá paradesantní brigáda, která měla být vysazena na slovenské povstalecké území, aby tam pomohla, tam nakonec vyslána nebyla. Byla namísto toho nasazena do bojů o Dukelský průsmyk. Vyzbrojena jen lehkými zbraněmi byla hnána na smrt do útoku proti dokonale opevněným německým pozicím. Takhle o tom mluvili pamětníci, kteří ten masakr přežili.

Ono sa tých nepochopiteľných vecí stalo podstatne viac, a to aj zo strany USA. Povstalci vďaka USA prišli o pohonné hmoty, sklady výbušnín, železičné, telefónne a telegrafické spojenie...

"O bombardovaní rafinérie v Dubovej krátko pred vypuknutím SNP sa dodnes vedú spory. "

Česko-slovenská exilová vláda v Londýne žiadala spojencov, aby rafinériu v Dubovej vyňali zo zoznamu cieľov bombardovania, nakoľko sa s ňou počítalo pre potreby odboja vzhľadom na jej polohu v priestore organizácie SNP.

"Tesne pred vypuknutím SNP celkovo 76 bombardérov B-24 Liberator 15. leteckej armády zaútočilo 20. augusta 1944 na rafinériu, pri povstaleckej Banskej Bystrici, ktorá bola ich hlavným cieľom, ale aj na železničnú trať. Poškodených bolo viacero prevádzok rafinérie a veľké množstvo surovín ako aj spracovaných produktov."

V čase od 10:50 – 10:53 hod. zhodili z výšky 5 700 – 6 500 m celkovo 178 ton bômb.

Bomby dopadali s vysokou presnosťou od obce Predajná po obec Nemecká, kde došlo k zásahu vojenského skladu mín. Zničené boli telefónne a telegrafické spojenie, vedenie vysokého napätia a bola poškodená trať Brezno – Zvolen na kilometri 48,4. Zasiahnutá bola aj obytná kolónia.

Aj napriek enormnej snahe USA zabrániť vzniku povstania, SNP začalo.

Pane autore, já nevím jak to chodí s reakcemi na blogy. Na uveřejnění mého povídání o Javoříčku zareagoval pan Lubomír Typner. Četl jste? Díky.

Dobrý den pane Rogle, já nemohu mazat diskusní příspěvky. To mohou pouze admini.

To co napíšu, bude se možná zdát, že je trochu od věci. Ale, napíšu to, protože něco podobného v malém se odehrálo v dubnu a květnu roku 1945 nedaleko mého rodiště - v Javoříčku. Tedy stručně - v dubnu zastřelili sovětští partyzáni manželku německého hajného a dvě malé děti (2 a 3 roky!!), hájovnu zapálili a zastřelili i velitele hasičů, kteří přijeli požár hasit. o cca 3 týdny později (5. května) obsadili Javoříčko němečtí vojáci - vesnici zapálili a zastřelili 38 mužů (nejmladšímu bylo 15 roků). A po partyzánech, (kteří jinak po nocích vyžírali občany okolních vesnic) nebylo ani vidu ani slechu.-

Děkuji za příspěvek, ono to souvisí.

Z východu nikdy nic dobrého nepřišlo.

Většina těch partyzánů byli: Čechoslováci, slovenští zběhové z fronty a ze slovenské armády, Židé, antifašisté...