Jiří Paroubek je velkou ostudou české politiky

Expremiér Jiří Paroubek se nedávno setkal s americkým ministrem obrany Robertem Gatesem. Ten ho přesvědčoval o výhodách umístění amerického radaru v Česku. Šéf největší opoziční strany uznal racionálnost Gatesových argumentů, ale pro radar prý být nemůže. Důvod? Dvě třetiny obyvatel ČR si ho prý podle průzkumu veřejného mínění nepřejí. Populista Paroubek tak jak je jeho zvykem, zase udělal České republice pořádnou ostudu!

Předseda sociálních demokratů miluje průzkumy veřejného mínění, a tak i když se mu myšlenka na umístění radaru v Brdech, který by měl země NATO chránit před hrozbou iránskou raketového útoku, zamlouvala, nyní je proti. Pro Jiřího Paroubka je zkrátka většinový názor zbožšťovanou modlou, proti níž v žádném případě nepůjde. Tak mně napadá, že kdyby takhle uvažoval Paroubkův velký vzor Tomáš Garrigue Masaryk, tak by nenapsal publikaci „Nutnost revidovat proces polenský“ ale „Rituální vražda v Polné dokázána“. V souvislosti s dodnes neobjasněnou vraždou Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku v roce 1899 zasáhla českou veřejnost masivní vlna antisemitismu. Z vraždy byl tenkrát obviněn Žid Leopold Hilsner a většina lidí podlehla zrůdné teorii, že Židé potřebují krev křesťanských dívek ke svým obřadům a proto je zabíjejí z rituálních důvodů. Masaryk rázně bojoval s touto pověrou, a to přesto, že jej studenti vypískali na přednášce, demonstrovali mu před jeho bytem a na veřejnosti několikrát jen tak tak unikl lynčování. Do něčeho takového by náš Jiří Paroubek určitě nešel. Mám obavy, že by v rámci získání popularity byl schopen jít v čele demonstrace, která by před soudní budovu žádala trest smrti pro nebohého HiIlsnera. Vždyť přece „Hlas lidu, hlas boží“. U bývalého ekonomického náměstka socialistických restaurací a jídelen zkrátka nemůžeme čekat něco, čemu starý pan profesor ve vynikajícím českém filmu říkal vyšším mravní princip. Ti z nás, kteří si pamatují neblahé komunistické časy, vědí co byl takový RaJ zač, a jak se tam hospodařilo, tedy spíše kradlo ve velkém. Prostředí ve kterém pan Paroubek kdysi působil, bylo zkrátka imunní na pojem morálka. A to je možná i důvod toho, že při návštěvě Číny se nevyjadřuje k takovým „hloupostem“, jako je masové porušování lidských práv v této nejlidnatější zemi světa. Jedno je jisté, Jiří Paroubek se obrací jak korouhvička podle momentálního většinového mínění a není člověkem pevných zásad. Proto nepatří do vrcholných funkcí v české politice.