Jiří Paroubek jako Edouard Daladier

  Mnichovanství neumřelo, ale vrací se k nám v nové podobě. I v současné době se najdou zbabělci, kteří chtějí bez boje ustupovat násilníkům. Mezi ně se nyní zařadil i šéf ČSSD.     

Vrchní socialista Jiří Paroubek odmítá posílení našich vojenských jednotek v Afghanistánu. Jeho předchůdce rovněž francouzský socialista Edouard Daladier také kdysi nechtěl vyslat armádu na pomoc Československu. „Přece naši vojáci nebudou umírat za nějakou maličkou zemi ve středu Evropy, a jenom proto, že ti Čechoslováci se neumí domluvit s Němci," tvrdil tehdejší francouzský premiér.

Paroubek mu zdatně sekunduje, podle něj také čeští vojáci nebudou umírat v nějaké vzdálené zemi za problém, který se nás prý netýká.

Obyvatelé obou zemí této dvojici zdatně přizvukovali a přizvukují. „Kvůli nějakým Čechům, kteří se hádají s Němci, a kteří mají v tom jejich pohraničí většinu, přece nepůjdeme do války. Ať si Hitler vezme co chce a bude klid," notovali si tenkrát Francouzi u pohárů svých dobrých vín. Češi u piva to nyní vidí podobně: „Co je nám po nějakém Afghanistánu, ať se tam třeba vymlátí, nám to může být jedno."  

Nacisté pak o dva roky později převálcovali Francii a v Evropě nastolili hrůzovládu. Bojovníci Talibanu vraždí v Afghanistánu civilisty včetně dětí, přepadají a zapalují školy, ničí kulturní památky. Jejich pojetí islámu znamená vyhlazení nevěřících i za cenu teroristických útoků, protože oni věří tomu, že když zemřou v boji, povolá je Alláh do nebe a oni s ním budou žít v rajské blaženosti.

Paroubek se tak ve shodě s Daladierem, který v Mnichově v roce 1938 zradil Československo, odmítl postavit zlu, což rovněž může mít nebezpečné důsledky.

Lhostejnost a lenost ve stylu ve stylu, co se děje jinde, se nás netýká, se časem může obrátit proti svým původcům. České zemi nepřeji nic zlého, ale kdyby náhodu mělo v budoucnu dojít k novému Mnichovu, tak by si lidé v jiných zemích také mohli říct, „nás se to netýká." Proto se nebraňme vyslání dalších vojsk do Afghanistánu.