Jiří „Lid" Paroubek ve stopách Chamberlaina

Za vítězství českého lidu označil zprávu, že USA u nás nepostaví obranný radar, poblouzněný šéf ČSSD Jiří Paroubek, který se opět pasoval do role nás všech. Ovšem historie nás učí, že takzvané první vyhrání nakonec končí tragicky.      

Je říjen 1938, nadšené davy vítají tenkrát v Londýně britského premiéra Neville Chamberlaina po návratu z mnichovské konference, která odevzdala československé pohraničí nacistickému Německu, a provolávají mu slávu. Ten pro změnu nadšeně vykřikuje: „Zachránili jsme mír." Nacistický vůdce byl pro něj docela hodným a milým člověkem, se kterým se dá rozumně mluvit.

Tehdejší pouhý poslanec za Konzervativní stranu sir Winston Churchill je však jiného názoru, „maličké Československo bylo zmrzačeno a znásilněno, Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu as tejně bude mít i válku," prohlásil. Všichni se mu tehdy smáli, uráželi jej, jeho kolegové v Parlamentu i novináři do něj šili, že je válečný štváč atd.

Jak to dopado, všichni víme. Hitler se ve skutečnosti  připravoval dále na válku, kterou rozpoutal a Chamberlainem pohrdal jako slabochem, a naopak, když se v létě 1940 Churchill stal premiérem, tak dostal strach a prohlásil, že je to jeho nejčernější den v životě.

Mnichovanství jako symbol zbabělosti a ustupování násilí by mělo patřit minulosti. Bohužel zdá se, že se znovu opakuje. Dva pomatenci, americký prezident Barack Obama a Jiří Paroubek se rozhodli následovat Chamberlaina a zbaběle couvnout Rusku. Námitka, že nelze srovnávat Rusko s tehdejším nacistickým Německem neobstojí. Současný skutečný kremelský vládce Vladimír Putin veřejně litoval rozpadu Sovětského svazu, kterou nazval největší geopolitickou katastrofou 20. století. Ruská armáda také v roce 2007 při rozsáhlých manévrech v severozápadním Rusku nacvičovala útok proti Pobaltí.

„Čekal jsem, že dostanu rozkaz k boji, obávám se, že to je jediná řeč, které pan Hitler rozumí," prohlásil onoho inkriminovaného podzimu osmatřicátého roku britský první lord admirality Duffy Cooper, když abdikoval ze své funkce.

Já se pro změnu obávám, že odvaha je jediná zbraň, které současné Rusko rozumí. Vzdání se plánu na protiradarovou obranu chápe jako naši slabost, ne jako dobrou vůli. Neříkám, že bychom  měli Rusko úplně ignorovat, to ani není možné, ovšem je potřeba, aby mu státy  NATO daly jasně najevo, že střední a východní Evropa i Pobaltí jsou součástí euroamerického civilizačního prostoru a tyto země jim už zkrátka nepatří.

Nikdy bych nechtěl, aby Česká republika byla opět ruskou kolonií. To je zřejmě cílem vrchního socialisty Paroubka, ale my co tuhle zemi známe, po tom rozhodně netoužíme.