Jeruzalém je nedělitelnou metropolí Izraele

Jefim Fištejn zveřejnil v Reflexu číslo 50 výborný článek Jeruzalém věčný a nedělitelný, ve kterém přesvědčivě zdůvodnil, proč má být hlavním městem Židovského státu. Hlavně proto, že jim nikdy být nepřestalo.

Je dobré si připomenout, Fištejnovo vyvracení mýtů. Údajně podle vyjádření nepřátel Izrael Židé v tomto městě tvořili donedávna menšinu. To je lež, již v Encyclopaedii Britannica z roku 1903 je uvedeno, že v Jeruzalémě žilo 20 600 Židů, 9880 křesťanů a pouhých 1600 muslimů. V roce 1946, tedy dva roky před vyhlášením nezávislosti tvořili Židé dvě třetiny obyvatel města. Připomíná, že Jeruzalém s proslulým Šalomounovým chrámem byl hlavním městem Židovského království už dva tisíce let před Kristem, tedy v době kdy žádná Palestina a muslimové neexistovali.

Navíc židovské osídlení Jeruzaléma trvalo od jeho založení s několika výjimkami nepřetržitě do současnosti. Navíc Židé i v diaspoře měli k němu mimořádně silný citový vztah, což dokazuje můj oblíbený biblický žalm 137, který popisuje jejich vyhnanství za babylonské nadvlády

„U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly,

když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.“

Rovněž na konci židovského svátku Pesach, kterým si věřící připomínají vyvedení z egyptského otroctví, se vyznavači judaismu zdraví s nadějí: „Příští rok v Jeruzalémě.“ Je to symbol návratu do země zaslíbené, země jejich předků, její metropole.

V celé více než čtyřtisícileté historii byl Jeruzalém rozdělený na dvě části pouze za jordánské okupace v letech 1948 – 1967. V této době také fanatičtí arabští muslimové systematicky ničili staré židovské město, bořili synagogy a likvidovali židovské hřbitovy.

Bylo dobře, že se Berlín se na začátku devadesátých let po nepřirozeném rozdělení v předcházející éře na západní a východní stal opět jedním městem. Opravdu není jediný důvod k tomu, abychom nyní uměle rozdělili Svaté město.    

Na podzim roku 1947 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, která v blízkovýchodní oblasti stanovila vznik dvou států, židovského a arabského, Jeruzalém měl mít zvláštní statut pod mezinárodní správou. Zatímco Židé ji přijali, tak Arabové odmítli a vyvolali válku s cílem zabránit vyhlášení Židovského státu a vyhnání či rovnou likvidací Židů. Takže oni jsou viníkem současné situace.

„Jeruzalém je významným městem pro tři světová náboženství a jejich věřící by měli mít svobodný přístup na svá posvátná místa,“ řekl europoslanec Tomáš Zdechovský. S tím nelze než souhlasit, a je to také Izrael, který jim jej zajišťuje a uznává náboženskou svobodu židů, křesťanů a muslimů. Jenomže v časech jordánské okupace východního Jeruzaléma, jehož součástí je i Staré město, Židé ke Zdi nářků, nejposvátnějšímu místu judaismu, nesměli.