Připojím historku ze života mého prastrýce, který byl politický vězeň.
Aby to nevypadalo, že se chlubím příbuzenským vztahem s hrdinou, po pravdě napíši, že se bratr mé babičky dostal za mříže v podstatě z neznámých důvodů. Zatkli ho v autobuse, odvedli do vazby a přišili mu absurdní paragrafy a on se do nejdelší smrti nedozvěděl, proč si vybrali zrovna jeho. Nebyl ani nějak protirežimní, ani to nebyl nějaký soudruh, jako když komouši dělali čistky mezi sebou. Asi potřebovali vykázat nějakou aktivitu a vybrali si prastrýce čirou náhodou. Možná kdyby se v tom autobuse posadil o dvě sedadla dále nebo o tři sedadla blíže, nechali by ho být a zatkli by toho, kdo by seděl zrovna tam, kde můj prastrýc seděl v reálu.
Dostal dvacet let, ale pustili ho po sedmi letech v návaznosti na uvolňování nejhoršího kultu osobnosti.
Opravdu divné.
A nyní k té historce z jeho života:
V ten den, do Stalin umřel, měl prastrýc narozeniny. Dovolili mu dort od rodiny. Ten však přišel s jednodenním zpožděním, tedy v den, kdy Stalinova smrt byla oznámena.
Prastrýci bylo jasné, že nemůže organizovat oslavu, ale řekl:
"Chtěl jsem vás pozvat na oslavu, ale to teď není možné, když je státní smutek. Nicméně vás zvu na to, že to sníme jako každou jinou potravinu, aniž byste mi třeba podávali ruku a blahopřáli k narozeninám."
Někdo práskl i tohle a volali ho k veliteli. Naštěstí i jeden z dozorců dosvědčil přesně tuhle jeho formulaci a i ten komunistický velitel měl tolik rozumu, že řekl, že "když jste to neorganizoval jako oslavu svých narozenin a pouze jste správně usoudil, že šlehačkového dortu by byla škoda, kdyby se měl zkazit, a rozdělil jste to mezi své kamarády jako potravinu a nikoli jako předmět oslavy, tak vás nemám za co potrestat".
