Když Vít Smetana srovnává poválečný vývoj v Rakousku a Československu, tak mu tam podle mě chybí to nejzásadnější - a to postoj samotného Sovětského svazu. Smetana sám před časem publikoval článek o prozatím dostupných svědectvích ze sovětských archivů o poválečných plánech Moskvy, ze kterých vyplývalo, že zatímco Československo bylo řazeno ke státům "zóny bezpečnosti" (nárazníkové pásmo), Rakousko ne. Historik Günter Bischof ("Rakousko v první studené válce") zase píše: "Sovětští pováleční plánovači nikdy neměli v úmyslu zapojit Rakousko do poválečné bezpečnostní sféry SSSR a odmítali plány na východoevropskou federaci...Sovětské dokumenty naznačují, že Sověti s Rakouskem jako součásti sovětské bezpečnostní sféry v Evropě nepočítali, a to ani v projektu maximální sféry, která zahrnovala všechny skandinávské země s výjimkou Dánska."

Vážený pane, nemám za sebou takový aparát jako vy, pouze si něco, možná špatně, pamatuji. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by nás v Jaltě někdo zradil, tak nechápu o čem mluvíte. Pokud se jedná o t.zv. zradě, jedná se o jednání GB a Francie na mnichovské konkurenci. Zkrátka používáte starého triku, kdy se něco nepodloženého vyřkne a pak se proti tomu srdnatě bojuje. Čest Vaší snaživé práci.

Nikdy jsem neslyšel o tom, že by nás v Jaltě někdo zradil, ...

Já to slyšel, četl, už nejméně 50x. S úspěchem to papouškují, kupodivu, zastánci komunistů, Moskvy a jiní kovaní antiami.

Západ se nepoučil a udělal na konci války stejnou chybu jako na začátku. Vlastně větší, protože na začátku války by nám stejně nedokázali pomoci, tak jako pak nedokázali pomoci Polsku, zatímco na konci války by snadno z té Plzně dorazili do Prahy, protože Němci se už bránili jen na východní frontě a pospíchali se raději nechat zajmout na západě. Po osvobození hlavního města západem by bylo podstatně těžší zblbnut lidi propagandou, že musíme být sovětům vděčni za "osvobození". Chápu, že se nezajímali o jeden z "méně vyvinutých národů" (mezi něž nás zařadil např. Arthur Conan Doyle), ale mělo jím dojít, takhle naservírovali sovětům československý uran.

Dík za informace!

Čeští komunisti připravovali převrat pomocí ruských tajných služeb, kterým někteří komunisti podepsali spolupráci. Předem bylo domluveno, které strany se smí voleb zúčastnit. A my jsme si pod nátlakem ruských tajných služeb demokraticky zvolili komunisty, přijali ruské protekční a korupční vztahy, se kterými jsme žili do Listopadu a Václav Klaus je přetáhnul přes Listopad.

Oni si ti levicoví historici z kolbenek neuvědomují, nebo spíše neumí dát dohromady to, že SNP probíhalo od srpna 1944 a to s plánovaným vstupem sovětských vojsk na naše území (Slovenský štát se neuznával) a i tehdy platilo, že to muselo být se souhlasem exilové vlády osvobozovaného státu.

Tedy bianco šek k osvobození ČSSR měla Moskva už nejméně od září 1944 a těžko by jim ho asi někdo zpětně odebral, že?

Takže Američané na tom nemohli nic změnit.

To zaprvé.

A a druhé je prčovní, jak největší servilové Kremlu, mnohdy staří komouši, nebo pocházející z kovaných komoušských rodin a zarytí antiami, kteří neuznávají ani americké osvobození od nacistů hořce lkají, že prý nás USA předhodily sovětům (a v 68. nám nepřijely na pomoc).

Když tedy pominu, že nás USA ani nevlastnily, ani k nám neměly žádné závazky, je je teatrální, jak jim vadí osvobození Moskvou i se všemi důsledky.

Za osvobození Moskvou jsme se stali ruskou kolonií!

Předseda Uličního výboru asi špatně pochopil nějaký zmanipulovaný článek z nějakého zábavného časopisu.

Měl by si nejprve přečíst aspoň:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltská_konference

Není to sice příliš podrobné ......, ale hlavní smysl nebyla ani tak hranice v Evropě - i když ta se upravila mezi Německem, Polskem a SSSR, jako spíš ukončení války s Japonskem.

Sověti souhlasili vyhlásit válku Japonsku nejpozději do tří měsíců po ukončení války v Evropě. Měli za to získat Sachalin a ostrovy jemu přilehlé, Kurilské ostrovy, dále nájem přístavu Port Arthur, výsadní práva v přístavu Dairen a mimořádná práva v užívání Východočínské a Jihomandžuské železnice.

Tento závěr sověti beze zbytku splnili a přinutili Japonsko ke kapitulaci.

Mám dojem, že i poválečné volby byly ve všech státech svobodné. To, co pak v těchto státech vyvedli komunisté po volbách, byla už jiná píseň.

"hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů."

Já tedy nevím, hrozně pečlivě jsem v té větě, která popisuje hlavní body konference, hledal zmínku o Japonsku, ale asi mi neslouží oči...

Na "linii dotyku" se nacházelo několik zemí, o kterých se Jaltě téměř nejednalo a tak se samy staly svého štěstí strůjcem. Jde především o Finsko, Polsko, Československo a Rakousko. Dvě z nich se samy vrhly do moskevského područí, dvě si zachovaly svobodu.

Bylo to půl na půl, stačilo by trochu více prozíravosti od našich předků.

O Polsku se jednalo - a to velmi.

Byl tam dohodnut posun východní a západní hranice Polska a přesun 15 mil Němců do nového Německa.

Mezi USA a SSSR dohodnutá a ze strany Američanů až na malé rozdíly respektovaná demarkační linie už předem o něčem vypovídala.

Tak musela být dohodnutá styčná linie dotyku vojsk, aby nedocházelo ke sťřetům, to je logické. To ovšem nijak nepopírá obsah blogu.

Je to ještě horší: Cituji:

Velké potíže však hrozily z jiné strany. Má být státem konfiskovaný majetek československých Němců považován za součást odčinění válečných škod, či nikoliv? Podle zásady o sanaci reparačních nároků i z „vhodného německého zahraničního majetku“ to vypadalo na jeho započtení, Sudetoněmci a karpatští Němci byli v té době dekretem již zbaveni československého občanství. Navíc v tzv. desetibodovém plánu z listopadu 1943, který Beneš předal v prosinci v Moskvě sovětské straně, se hovořilo o tom, že ČSR využije majetek „zanechaný“ československými Němci v Československu „na zaplacení reparací ze strany Německa za škody způsobené ČSR“. Při jednání se Sověty Beneš do konce prohlásil, že Československo raději využije majetek, který zůstane po sudetských a karpatských Němcích, „než aby od Německa požadovalo reparace“. Tohoto zcela logického závěru se Beneš držel po dobu války i po ní, ne však ostatní čeští politici. Ti si začali najednou s hrůzou uvědomovat, v jaké prekérní situaci se ČSR nachází. Hrozilo, že by se Československo mohlo změnit z reparačního věřitele v dlužníka, tj. že by mohlo z obrovského zanechaného majetku sudetských Němců uspokojovat po boku Německa reparační nároky ostatních 17 spojeneckých států. Tomu ale chtěla pražská vláda stůj co stůj zabránit.

Popsal jste události a fakta tak jak se stala. Tak a teď si to schytáte.

Vašek