Jak si Paroubek pro změnu listopadově zablábolil

Měl jsem v hlavě úplně jiné téma, ale člověk míní, a Jiří Paroubek mění. Dnes jsem si v inzertní příloze MF DNES přečetl jeho projev k výročí sametové revoluce. Dá se to hodnotit jako směs blábolů, demagogie a zneužití 17. listopadu.

Pobavil mně už úvod, kdy současný předseda ČSSD Jiří Paroubek vzpomíná na to, že hned  krátce po událostech na Národní třídě se zapojil do budování obrozené sociální demokracie kdysi zlikvidovanou komunisty. Akorát se zapomněl zmínit o svém referátu z roku 1978, ve kterém oslavoval únorové vítězství pracujícího lidu a tedy i likvidaci této strany.

Kdybych byl vrcholovým politikem jakékoliv demokratické strany, tak bych se pozitivně zmínil o tom co nám listopad dal. Velkým přínosem je, že nás nikdo nezavírá do vězení za názory, média jsou svobodná a nepodléhají cenzuře. Máme také svobodu podnikání, což schopným šikovným lidem přineslo velké možnosti, takoví Radim Jančura a Stanislav Bernard mohou být vzorem toho, že píle a houževnatost se vyplácí. No a bez svobody cestování by se mnozí z nás na ten Západ nikdy v životě nedostali. Díky Listopadu 89 žijeme ve svobodě a nikoliv otroctví. Mluvil bych zkrátka k významu jednoho z nejvýznamnějších výročí novodobých českých dějin a nesnížil bych se k útoku na politické oponenty. K tomu je přece dost příležitostí kdykoliv jindy.

Jiří Paroubek se však opět ztrapnil nesmyslem, že za krizi může Topolánkova vláda. Takovou stupiditu mu neuvěří ani malé dítě. Každý ví, že hospodářská krize je celosvětovou záležitostí, kterou by žádná vláda v ČR nedokázala ovlivnit  a například Španělsko vedené socialisty na ni doplácí ještě víc než my.

Dále nám vůdce oranžových dokázal, že komunistické myšlení je s ním srostlé více, než on sám je schopen si připustit. Nepřímo to totiž zaútočil na jeden z výdobytků Listopadu a to svobodu slova, když se už po mnohokráte pohoršoval nad pravicovými médií.

Ať se nám to líbí nebo ne, pluralita politických stran a médií je nezbytnou součástí demokracie. Co by Paroubek chtěl, aby jako za komunistů všichni pěli ódy na jeho partaj? Mně se také nelíbí články v určitých novinách, ale mávnu nad tím rukou, případně si nad některými komentáři echtlevičáků dám panáka, či sklenku vína, zapěji si nějakou bouřlivou píseň, a je mi vesele. V životě by mně ale nenapadlo brát lidem jiné víry, politického přesvědčení atd. právo na svobodné vyjadřování.

Demokracie nemůže být uniformní, protože jinak by to jaksi nebyla demokracie, ale totalita.