První sobota po zrušení vízové povinnosti v prosinci 89. Plné Karosy z jižní á střední Moravy směřují k Vídni a staví u prvního hypermarketu. Divé Věruš, jahody! Tato a co je totok za ovoce? Přece kivi. Ale né, kivi je prý modré. Tý jo, viděls kolik si ten chlap nandal kokakol? Sie wünschen? Fuj to sem se lek, najn, nur kukn. Posór, chlašeni. Kto nyc nekupuje, muše otejit pšes otefšena vráta fsatu.

A ještě k těm cestám. Pamatuji, jak jsem se svou ženou a další dvojicí přijeli před vánoci 1989 do Mikulova, kde stála asi 3 km dlouhá fronta do Rakouska. Celníci však pouštěli rychle, jen se zamávalo pasem.

Ve Vídni byli dobrovolníci, kteří naváděli prskající škodovky na parkoviště (bezplatná), měli jsme bezplatnou hromadnou dopravu a volný vstup do muzeí a galerií.

Tak jsme si dali sachr a vídeňskou kávu, prošli centrum města a jeli domů.

Jen si pamatuji, že mi před i poté nic tak dobře nechutnalo. Začal jsem se totiž cítit svobodným člověkem.

V Římě jsem tehdy nebyl.

Ala pamatuji si, jak komunistický pohůnek Štěpán se náhle objevil u kardinála Tomáška a svým slizkým úsměvem se snažil "nalézat dialog" s věřícími.

V tu chvíli bylo jasné, že prohráli, protože do té doby uměli jen tupě mlátit a zavírat do vězení.

Zasloužená karma. Tahle doba byla jedna z nejlepších v mém životě.

Zážitek nezapomenutelný co?

To určitě.

Říkalo se, že svatá Anežka přispěla největším dílem o pád komunismu u nás. A my, kteří jsme v neděli 26.listopadu pak stáli na Letné (a bylo nás milion) jsme tato slova z úst Václava Malého doslova hltali. Svědčí možná to i o společné modlitbě Otčenáše, kdy lapali jeho slova i nevěřící. Jinak? Krásná vzpomínka.

Dík za tuhle vzpomínku. Za svědectví o tom, jak to tehdy bylo.

Náš "lid" totiž poměrně houfně zapomíná. Žel, neuvěřitelné množství spoluobčanů teskní po dobách komunistické totality, jaké to prý tehdy bylo fajnové a úžasné

Připojím jednu vzpomínku od známých, kteří v horách na polských hranicích přenášeli v osmdesátých letech do Československa nedostupnou, zakázanou literaturu. Jeden z nich říkal, že když ho pohraničníci chytili, zrovna měl v ruksaku výtisky knihy velice kvalitní a pěkné. Po zatčení následovalo surové, násilné vyšetřování, soud a vězení. Komentoval to tak, že i po letech je hrdý na to, že mu bylo dáno trpět za tak dobré, krásné knihy.

Pěkná vzpomínka na zásadní změny ve společnosti.

Pamatuji, že po nějaké době zrušilo (myslím, že dočasně) vízovou povinnost Rakousko a my jsme se mohli podívat do západního světa a porovnat na vlastní oči jeho úroveň života.

My jsme byli v Salzburgu a koupili za vyměněné šilinky záclonu a jednu kazetu devadesátku do kazeťáku

Rakousko bylo první, kdo nám tu vízovou povinnost zrušil. Ještě před Vánoci 1989. A už u toho zůstalo.

Pěkné vyprávění. Jako bych to měl před očima.