Jak Barnevernet sebral dítě neslyšící matce

Norský úřad sociální péče o dítě Barnevernet si zřejmě vzal za vzor eugeniku, tedy šlechtění lepšího člověka. Europoslanec Zdechovský se setkal  s dvěma norskými ženami, které mají s praktikami této instituce smutné zkušenosti.

Jedna z oněch paní je neslyšící, a tak si v Barnevernetu řekli, že jejímu synovci bude lépe v pěstounské rodině. Druhé z norských žen vzali úředníci čtrnáctiletého syna proto, že byl autistou. Obě dámy nebyly soudně trestány, nebylo proti nim výtek, že by se špatně staraly o své děti. Důvodem k odebrání bylo buď postižení potomka, nebo matky. To je ovšem vážně hodně hrozné. A dokazuje to, že případ synů Evy Michalákové není v Norsku ojedinělý.

Je vidět, že Tomáš Zdechovský se věnuje systému péče o děti v Norsku systematicky, a nekritizuje jej z nějaké zastydlé nacionalistické pozice, jak mu dost podle předhazují jeho kritici. On se sešel s norskými ženami, kterým Barnevernet rovněž vzal děti a s vysokou pravděpodobností z pochybných důvodů. To ovšem dokazuje, že se pan europoslanec zajímá o praktiky tamní sociální péče o děti obecně a nikoliv účelově kvůli dětem paní Michalákové. Dospěl k tomu, že metody Barnevernetu jsou špatné a zúčastnil se i demonstrace proti němu přímo v norské metropoli v Oslu. Snaží se zkrátka změnit špatný systém.

Děti mají být vychovávány hlavně svými rodiči, a pokud jim jsou odebrány, tak jen opravdu v mimořádných případech. Například v situaci, kdy je rodiče prokazatelně týrají nebo tehdy, jestliže jsou špatně vychovávány, třeba když rodičům nevadí, že jejich nezletilí synové či dcery pijí alkohol nebo berou drogy.

Jestliže však pro Barnevernet jsou důvodem k odebrání dětí nemoci rodičů nebo dětí, pak je něco shnilého ve státě dánském, pardon norském. Proto je potřeba tato fakta medializovat s cílem přinutit tento neblaze proslulý norský úřad ke změně svých praktik.