I na džíny se za socíku stály fronty

Vždyť horovali pro texasky a sedmnáct jim bylo let, zpívá se v písní Milenci v texaskách ve slavném muzikálu Starci na chmelu. Texasky, džíny, rifle, za komančů problémy, nyní velký výběr v obchodech.

Vzpomněl jsem si na to právě dneska, kdy jsem si u nás v jednom českobudějovickém obchodě koupil nové rifle. Byl jsem tam jediný zákazník, majitel a prodavač v jedné osobě se mi uctivě věnoval, nabídl mně asi deset kousků, já si je všechny vyzkoušel, jedny si vybral, zaplatil 2190 Kč a šel. Ještě mně pan šéf řekl, „ty zbývající tam nechte, já si je pak uklidím.

A tak jsem si nějak vzpomněl, jak se kupovali džíny za komunistů. Bylo to v osmdesátých letech, kdy jsem si pro nechodil v Brně do tuzexu nedaleko hlavního nádraží. Sice i v normálních obchodech byly občas k dostání, ale my mladí chtěli ty tuzexové, protože, kdo je neměl, nebyl in. Pro vysvětlení mladším ročníkům, tuzexy byl speciální prodejny, kde nakupovalo převážně západní zboží za tzv. tuzexové koruny, kterým se lidové říkalo bony. Ty mohli mít legálně například Ti, kteří pracovali někde v zahraničí a vyměnili si je za vydělané valuty. Ono se to těžko vysvětluje. Nebyl normální stát, který měl na svém území prodejny, v nichž se nedalo platit běžnou měnou. Jedna tuzexová koruna se nejčastěji prodávala za 5 Kčs.  

Takže já přišel do tuzexu, tam se na rifle pravidelně stály fronty, a to, že bych si jich mohl vyzkoušet deset, nebylo možné, protože by mě čekající za mnou ukamenovali. Navíc prodavačky bývaly hodně nevrlé a jednaly se zákazníky stylem, tady máš, nezdržuj a vypadni. Takže jsem si vybral značku Wildcat, zaplatil 130 bonů (650 Kčs) a šel. V poměru platy a ceny také rifle nyní vycházejí proti komunistické éře o dost levněji.

Vím, že tohle nebylo na socialismu to zdaleka to nejhorší, ale mně to nedalo. Nyní v klidu nakupujeme, za komančů se muselo mnoho věcí tzv. shánět, protože běžně nebyly v obchodech k dostání, a také se na ně často stály velké fronty.