Do Kostnice dorazila z Čech delegace s oficiální stížností na to, že s uvězněným Husem je zacházeno jako se zločincem, aniž by byl z nějakého zločinu usvědčen. Protestní list byl „podepsán“ 250 osobními pečetěmi příslušníků české a moravské šlechty, ale ukázalo se, že stížnost byla bezpředmětná, protože po celou dobu pobytu měl Hus možnost svobodného pohybu a byl ubytován u místní vdovy - Fidy Pfisterové, nacházejícím se nedaleko Římské brány, v dnešní ulici Hussenstrasse č. 64, která mu zajišťovala stravu i ubytování za úhradu z prostředků církve. V rámci předběžných výslechů bylo Husovi předloženo k vyjádření 45 článků z Viklefových spisů, které před lety tak plamenně hájil na pražské universitě a které pak, navzdory jejich označení za kacířské, nadále hlásal. Svědecké výpovědi učinili právník papežské kurie Michal de Causis, litomyšlský biskup Jan Železný a bývalý děkan pražské teologické fakulty (a bývalý Husův přítel) Štěpán Páleč.

Při slyšení Hus 32 z nich odmítl a o třech vyjádřil i on jisté pochybnosti. O zbývajících 10, které mu byly prokázány citací jeho vlastních spisů a výpověďmi očitých svědků - viz výše, hodlal o nich údajně dále diskutovat.

Kardinál Francesco Zabarella veřejně varoval své kolegy, že případná poprava člověka, kterého podporuje značná část českého národa, může přinést více škody než užitku a že živý kacíř, který odvolal své bludy, má pro církev větší cenu než kacíř mrtvý, protože ten se pro své stoupence rázem stane uctívaným mučedníkem.

Mám vážné obavy, že Hus byl náboženský fanatik, který si vlastní smrt přál a byl k tomuto sebeobětování podporován částí české šlechty, která hledala záminky k podpoře nenávisti k nástupnictví Václavova bratra Zikmunda.

Hus podle mého soudu nebyl obětí církevní zlovůle ( i když to tak na první pohled vypadá ), ale spíš obětí české šlechty, která si nepřála Zikmundovo nástupnictví.

"...po celou dobu pobytu měl Hus možnost svobodného pohybu a byl ubytován u místní vdovy..."

U "dobré vdovy Fídy" Hus bydlel jen krátce po příjezdu do Kostnice, ale už koncem listopadu byl zatčen.

"...Mám vážné obavy, že Hus byl náboženský fanatik..."

Z dnešního pohledu určitě. Ale to je trochu zkreslující pohled. Třeba Karel IV. všemožně podporoval církev, nechával upalovat kacíře, vášnivě sbíral svaté ostatky a relikvie; Husovi protivníci na koncilu byli přesvědčeni, že jsou vedeni Duchem svatým a jejich rozhodnutí je neomylné...Kdo byl větším fanatikem? (Tím se nechci ani jedné straně nějak vysmívat).

"...spíš obětí české šlechty, která si nepřála Zikmundovo nástupnictví."

To je myslím zase uplatnění dnešní optiky, která nedokáže pochopit náboženské motivy tehdejší doby (čímž nechci říct, že určitou roli nehrály i mocenské zájmy).

Pro objektivitu je třeba uvést, že světská moc neměla jinou možnost, jinak by sama byla prohlášena za kacířskou se všemi důsledky z toho vyplývajícími, jestliže by se pokusila osvobodit osoby prohlášené za kacíře.

NECHÁPU . Koncil ho přece poslal na SMRT. V té větě je to jednoznačně dané

Žádná postava z historie nebyla tak příkladná a novodobě inspirující, jak bychom si přáli. Jenom určité etapy potřebují určité hrdiny. Komunisté měli Husa jako protipól církve. Postsameťáci měli Palacha jako protipól komunismu. Oba zemřeli ohněm, i když nemuseli.

Přesnější by bylo - Hus nebyl upálen - zemřel je spíš chápáno jako přirozená smrt.

,,Žij v pravdě, mluv pravdu, chrań pravdu!" Neřídíl se tím a nezemřel i proto i Jan Palach

Ne, to byl Sacharov.

došlo tam k jakémusi orwellovskému zúčtování mezi soudruhy předstihujícími se v blábolení pustých nesmyslů, něco na způsob procesu s gangem čtyř

je třeba se v první řadě opřít o fakt, že celá christologie a abstraktní křesťanská teologická dogmata jsou pouhé bezobsažné výpotky kolektivně solipsistického ideorežimu. Jako takové mají pouze funkci orwellovskou--jsou absurdní sukénkou zakrývající v zásadě náhodné mocenské soupeření mezi exponenty daného ideorežimu. Opakuje se to na světě od krále Klacka pořád dokola, ale prostý lid pořád fantazíruje o nějakých názorech, pravdě a kritice tam, kde se tyto věci prostě vůbec nenacházejí

Ještě jednu věc je třeba vzít v potaz. Hosovská komise založená z popudu Jana Pavla II. mj. objevila, že Hus byl eschatologista, tj. přesvědčený o brzkém konci světa, a události posledních časů se podle něj dají do pohybu, až bude nevinně zabit svatý a spravedlivý. Do této role se stylizoval a nedělal nic, čím by se popravě vyhnul. Naopak, kdyby jej poslali domů, možná by byl krajně nešťastný, že selhal.

Při svém pobytu v Kostnici mi tamní průvodce vyprávěl, že Hus se utkal v disputaci se svými teologickými názory s církevními teology, kde údajně disputaci jasně prohrál. Nicméně o této disputaci není v naší literatuře nikde žádná zmínka.

Nevím také, zda je pravdivý onen jeho údajný výrok těsně před zažehnutím hranice, kde prý odpověděl na poslední výzvu k odvolání slovy:

„Bůh je mi svědkem, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil a nekázal. Předním mým úmyslem bylo, abych kázáním, skutky i písmem uchránil lidi od hříchů. V té pak pravdě Evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci zemřít...

Pokud ano, tak soud byl uveden v omyl svědky, kteří vypovídali křivě a kteří tak soudce uvedli v omyl.

Nicméně soudci dali před upálením Janu z Husi na vybranou ze 2 rozsudků a ten si dobrovolně zvolil rozsudek s názvem smrt.

Prostě se mi zdá ten zveřejňovaný výklad jeho odsouzení nějaký divný.

Na koncilu k disputaci nedošlo. Jen k výslechům a třem slyšením (při nichž docházelo k překřikování/okřikování), o kterých víme jen ze svědectví účastníků, protože protokoly z Husova procesu, ačkoli byly určitě pečlivě vedeny, se nezachovaly. A pocit Husovy prohry mohl pramenit z neznalosti přesných procesních pravidel, kde Hus coby obviněný z kacířství nesměl mít obhájce; v teologických oblastech pak třeba v rozporném vnímání autorit, kdy koncil považoval vedle Bible za zdroj teologické pravdy i církevní tradici, mj. výnosy papežů - což Hus v době tří vzájemně si nadávajících papežů viděl jako problematické...

Neumím hodnotit Jana Husa jako teologa, ale jedno vnímám jako fakt, že jim hlásané teze, především přijímání podobojí, svoboda hlásání Božího slova a omezení světské moci církve se staly ideologickými pilíři tak zvaného "Husitského hnutí" . Co následovalo v jeho jménu po jeho smrti, považuji za jednu nejtragičtějších etap naší historie, jejíž neblahé důsledky pociťujeme dodnes.

Jan Hus přijímání pod obojí neprosazoval, a byl proti němu. S přijímání pod obojí přišel Jakoubek ze Stříbra Jan Hus, který už byl na koncilu v Kostnici dostal na vědomí tuto změnu z dotazem, zda s tím souhladsí. Hus na dotaz odpověděl, že principiálně není proti, ale že je nutné pro laické přijímání pod obojí získat souhlas koncilu.

"Mimochodem Husova pře byla okrajovou záležitostí Kostnického koncilu"

Zas tak okrajová záležitost to nebyla. Jak píše Pavel Soukup, koncil měl za úkol jednotu (odstranění trojpapežství), reformu (odstranění svatokupectví atd.) a očistu (zbavení kacířství) církve. "Na to, která z těchto oblastí má mít přednost, panovaly i mezi vrcholnými preláty a politiky rozdílné názory. Brzy však nikdo nepochyboval o tom, že nejzávažnějším případem kacířství se stane kauza Jan Hus". A například Ulrich Richental, kronikář koncilu, Husovi věnoval nemálo kapitol, augustinián Dietrich Vrie psal obsáhle jak o Husovi, tak o Jeronýmovi...

"...ale jako teolog byl spíše podprůměrný. I z toho důvodu neměl při svých slyšeních šanci na úspěch..."

Těžko soudit o teologických schopnostech z kostnického procesu, protože při něm nedošlo k tomu, co Hus požadoval - totiž k diskusi. Hus byl ochoten odvolat, pokud mu koncil z Písma dokáže, že se mýlí (a v tomto se Hus spletl, protože zkrátka v Kostnici se nekonala disputace, ale pokračování kuriálního soudu). K učenému hádání došlo až o pár let později v Basileji, kde, jak píše Josef Pekař, by "...Hus již odsouzen nebyl, nýbrž bylo by se s ním jednalo v řádné disputaci o větší či menší uznání jeho stanoviska...". Každopádně přinejmenším kardinál Zabarella si Husa zřejmě vážil, choval se k němu uctivě, psal o něm jako o přemýšlivém člověku. Daleko větší význam pro výsledek procesu ale měl spíš fakt, že obviněný z kacířství nesměl mít obhájce. Petr z Versailles si dokonce zapsal, že pokud by mohl mít Hus advokáty, nebyl by odsouzen.

"Dokonce i sám mistr Jan Hus v jedné z disputací připustil, že kacíři mají být upalováni..."

Nemáte přesné znění? Já znám podobná Husova slova, která ale byla míněna ironicky (čímž nechci tvrdit, že jinde to Hus nemyslel vážně). Každopádně Jiří Kejř uvedl, že v Kostnici byla mj. Husovi vytčena myšlenka ze spisu De ecclesia, že žádný kacíř nemá být předán světskému soudu k trestu smrti. Jinde Gerson napadl Husův výrok odmítající odevzdání nepolepšitelných kacířů světské moci (tedy na smrt) s odůvodněním, že jde o blud donatistů.