Hrdinové odboje aneb sedm statečných po česku

Na jednu stranu skuhrají, že si nevážíme sami sebe, ale na druhou stranu znevažují hrdinské skutky svých krajanů. Typičtí ubozí podělaní čecháčci, jejichž erbem je zbabělost, slabošství a prázdnota. A tak znevažují i statečné vojáky, kteří zlikvidovali netvora Reinharda Heydricha.

Bylo to našich sedm statečných, Adolf Opálka, Jan Kubiš, Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík, kteří na rozdíl od těch japonských či amerických filmových se mohou pochlubit nejskvělejším odbojovým činem II. světové války. Kubiš s Gabčíkem splnili jako správní vojáci rozkaz a s velkou odvahou zaútočili 27. května 1942 na říšského protektora Reinharda Heydricha, člověka, který je přímo zodpovědný za konečné řešení židovské otázky a má na svědomí smrt milionů lidí. Byl to nejvýznamnější nacista, kterého protinacističtí odbojáři v celé okupované Evropě zabili. Dá se říct, že po Hitlerovi a Himmlerovi to byl třetí muž třetí říše.

V žádné jiné zemi se nepovedlo odstranit tak významného představitele hitlerovského Německa a tak Češi mohou být na tyto svoje hrdiny právem hrdi. Smutné ovšem je, že malí zbabělí čecháčci význam tohoto činu zpochybňují. Prý za ty pozdější represe a jejich oběti to nestálo. Ale stálo! Ve válce bývají mrtví a svoboda není zadarmo.

Britský premiér Winston Churchill ve vzácné shodě se Stalinem Čechům vytýkali, že zatímco celá Evropa bojuje s Hitlerem, tak jenom v Protektorátu Čechy a Morava se nic neděje a naopak zdejší dělnictvo horlivě vyrábí zbraně pro Hitlera. Je pravdou, že vypálení Lidic v souvislosti a atentátem Stalina nijak nedojalo a on k tomu podotkl, že nacisté vypalují takové vesnice v Bělorusku pomalu denně, nicméně v očích Evropanů přec jenom Češi stoupli na ceně a britská vláda v důsledku této úspěšné akce odvolala svůj podpis pod Mnichovskou dohodou.

Tito vlastenci a skuteční hrdinové protinacistického odboje zahynuli po statečném boji s obrovskou nacistickou přesilou v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metodějě v pražské Resslově ulici.

Naši bolševikům ale vadilo, že tak výrazný úspěch v boji s nacismem mají na kontě příslušníci nekomunistického odboje, kdežto oni se ničím takovým pochlubit nemohou a navíc v letech 1939 až 1941 v době trvání hanebné sovětsko-německé smlouvy o neútočení se téměř nijak proti okupantům neangažovali. A tak se komunisté snažili znevážit památku parašutistů zlehčováním jejich činu.

Namísto toho vytáhli na piedestal falešného zbabělce Julia Fučíka, jehož odbojová činnost tolik významná nebyla, a který se ozbrojen dvěma nabitými pistolemi bez boje vzdal v relativně výhodné pozici gestapákům v rozporu se všemi nepsanými odbojářskými pravidly. Jaký to rozdíl proti parašutistům, kteří se bili do posledního náboje.

V každém jiném evropském národě by našich sedm statečných patřilo k nejváženějším osobnostem a nikdo by si nedovolil zpochybňovat jejich čin, jejich odvahu. Oni parašutisté patří k k největším hrdinům české historie.