Baťa se choval totalitářsky a neuznával demokracii, protože odmítal odbory. Ty přežily dodnes. Kdyby byly špatné, tak už dávno by nebyly.

Bejvávalo, ale ani komunisti nezdecimovali náš průmysl jako sebranka po roce 1989.

Náš průmysl doplatil na komunistickou devastaci, ze které se už nevzpamatoval.

Ono je to spíše tak, že úspěch českých podnikatelů v Rakousku-Uhersku se odehrával navzdory státní moci než s její podporou. Šlechtická privilegia setrvačností pokračovala i po roce 1848, kdy byla oficiálně zrušena. Založit firmu bez podpory šlechtice byl obrovský problém. Až do zhroucení monarchie v roce 1918 bylo šlechtictví založeno na privilegiích krve, proto Československá republika okamžitě po svém vzniku postavila šlechtictví mimo zákon.

Velký problém v monarchii byl s českým školstvím. Úřady kladly zakládání českých škol až nepochopitelné překážky. Teprve po roce 1918 bylo možné bez problémů zakládat české základní školy. Předtím v některých obcích nebylo možné založit českou školu ani v případě, že zde byla česká většina a Češi byli schopni zajistit nejen pedagogy, ale i kompletní financování, včetně výstavby budov (například dramatický příběh škol v Třebenicích na Litoměřicku, v Předlicích na Ústecku a na dalších stovkách míst).

A co Habsburkové? Při objektivním pohledu jsou to děsivé osobnosti. Z Františka Josefa I. se už v mládí stal neschopný „páprda“ posedlý uniformami, vlastní důležitostí a čistotou své královské krve. Proto nepovolil, aby se děti císařova synovce Františka Ferdinanda d'Este mohly stát následníky trůnu (kvůli nerovnorodému sňatku s pouhou hraběnkou). D’Este byl navíc posedlý střílením zvěře, zastřelil nebo umlátil statisíce kusů, dokonce se chlubil tím, že přispěl k úplnému vyhubení některých druhů živočichů. Císařovna Sisi (byla to nejen manželka, ale také sestřenice) byla navzdory populárním filmům případ pro psychiatra. Císařův bratr Maxmilián se chtěl stát mexickým císařem, republikánští povstalci jej popravili. Syn Rudolf, soužený pohlavními nemocemi, zastřelil sebe i milenku. Každou válku, do které se FJI neuváženě pustil, prohrál. Pokud bych je charakterizoval slovy „nejhorší panovnický rod v dějinách“, nejsem daleko od pravdy.

Založit firmu bez podpory šlechtice byl obrovský problém. To je lže. Šíříte hloupou propagandu. V čistě českých obcích nebyl problém založit českou školu. Existovaly české obecné, měšťanské školy, gymnázia, česká univerzita i dvě české vysoké školy. Není nic známo o tom, že by státní moc bránila Čechům v podnikání. Opravdu slinty.

R-U byl, dnesnimi terminy, federativni stat kde kazda cast mela svoji spravu z rad mistnich politiku a centralni vlada byla ve Vidni. Byla to jedna ze 3 mocnosti Evropy (Francie, Nemecko, R-U) s vice jak 50ti mil obyvatel, tedy s obrovskym ekonomickym trhem. V 19.stol se rozsiril nacionalismus ve vsech castech Evropy a ten zacal komplikovat soudrznost tehdejsich statnich utvaru. Multietnicke R-U celkem dobre ten nacionalismus udrzovalo v mezich. Co po I.WK provedli s Evropou kolonialne-otrokarske mocnosti V.Britanie a Francie se neda nazvat jinak, nez snahu si dale rozdelit svet vc. Evropy na svuj pasalik k mamonu. Zvaneni o "demokracii" od otrokaru je nechutne. Aby v klidu vladli obrali Nemecko o velkou cast uzemi na vychode pro Polsko a rozparcelovali R-U, cimz vyradili jednu mocnost a v podstate na Nemecko byli ted dva. Tim dali jasny zaklad pro nacismus v Nemecku a pokracovani I.WK na II.WK. Pokud se chceme poucit z historie meli bychom se v ramci Evropy spojit ve federaci a tim vytvorit svetovou mocnost c.2 hned po USA. Jeste kratce k firme pana Bati, ktera mela pobocne zavody i v dalsich castech R-U. Znarodneni provedl v r.46 Benes se svou klakou bolsevicke NF. Prijede-li clovek nekdy do Zlina jsou tam vsude odkazy na rodinu Batu, ale zaroven se stejne vychvaluje nacista Benes. To je typicka ceska schizofrenie, nejdriv s velkou slavou volime komunisty v r.46, pak na ne pliveme jako od r.89. Ze se jedna o uplne stejne lidi, co pouze prevlekli rychle kabaty, je vsem "pravym" ideologum jedno.

Karma.

Habsburkové byli tak strašně zavilými nepřáteli všeho českého, že císařpán osobně přispěl významnou finanční částkou na zbudování Národního divadla v Praze.

Omlouvám se za nošení dříví do lesa, všiml jsem si až později, že o tom zde níže v diskusi píše lépe a přesněji pan Petr Lorenc.

Za Rakouska patřil náš průmysl, k nejlepším na světě, za komunistů po znárodnění pak klesal do podprůměru. Prosím soudruhy o vysvětlení.

Napište otevřený dopis prezidentovi.

Když se nad tím zamyslíme a všimneme si i třeba rozložení výroby a průmyslu za Rakouska Uherska a i těsně po rozpadu, tak je zcela zřejmé, kde byla hlavní průmyslová a výrobní oblast celého mocnářství. Právě tehdy byla založena ta tolik opěvovaná úspěšnost naší země za první republiky. A mnozí čeští podnikatelé a průmyslníci byli velkými dodavateli armády R-U i za první světové. Někde jsem četl, že některé dodávky nebyly zaplaceny a po vzniku ČSR tyto pohledávky samozřejmě nový stát nepřevzal, takže byli i škodní.

Jak jsme úpěli pod jhem R-U docela vypovídá i to , jak úpěl Karel Havlíček ( Borovský) - neplést se současným místopředsedou ANO- v Brixenu.

KHB tepal monarchii a byl proto vykázán do švýcarského Brixenu , ubytován v místním špičkovém hostinci a dostával (sic!) kapesné větší než byl plat učitele,

tož tak na okraj...-:)

Tož na okraj Brixen je ve Švýcarsku? - kdy se to stalo?

Ještě lépe je to vidět u Ukrajiny. Její západní část spadala pod RU monarchii, mohlo se mluvit a učit ukrajinsky, poměry analogické k našim. Východní část spadala pod Rusko s jeho samoděržaví, ukrajinština a místní tradice přísně zakázány a postihovány. Je to patrné dodnes na mentalitě lidí na západě a východě země - převážně evropská versus převážně lokajská ruská. Variabilita je samozřejmě všude.

Troufnu si vyslovit názor, že Rakousko (nikoliv už Uhry) bylo koncem 19. století plně funkčním právním státem se sebevědomou a nezávislou občanskou společností v tak dobrém stavu, že kam se na to hrabaly všechny ty jeho hrdé nástupnické státečky dalších nejméně 70 let poté, co radostně rozlomily otrocké okovy a vysvobodily se z toho strašlivého žaláře národů...

Svobody pro občany a jejich spolky a záruky pro jednotlivé národy monarchie od Císaře i státu byly v Rakousku před tím hloupým započetím Velké války rozhodně lepší a poctivěji a upřímněji míněné, než v jeho druhém, plně německojazyčném dvojčeti - v "pruském" Německu. Ve vojenské oblasti na tom byly obě tyto velké německojazyčné říše zhruba stejně. V ekonomice, vědě, výzkumu a inovacích na tom zase byli téměř o třídu lépe "Prušáci".

Císař František Josef I., předposlední a velmi dlouhodobý rakouský mocnář, byl sice extrémně pracovitý a čestný, ale bohužel i velmi konzervativní a s určitým nedostatkem invence a fantazie, což zbrzdilo tolik potřebnou modernizaci správy celé rakousko-uherské říše a její přetavení do nějaké federální podoby v době, kdy by to ještě mohlo něco zachránit. A je také otázkou, zda by to dovolili ve své polovině velmi emancipovaní Maďaři, kteří si v té době už nechtěli do poměrů ve svých Uhrách nechat mluvit nějakými Vídeňáky...

Někdy před 10 lety byla na toto téma v císařském sídle v Schönbrunnu velká výstava, po rakouském způsobu potutelně a trefně nazvaná "Vysoká pracovitost - není to spíše na škodu než k užitku?"

Naprostý souhlas.