Habsburkové tolik utiskovali Čechy, až ti se stali špičkovými podnikateli a „miliardáři“

V současných poměrech by úspěšní byznysmeni Baťa, Škoda, Kolben patřili k miliardářům na úrovni Petra Kellnera apod. Tato trojice má jedno společné, jejich prosperující firmy mají počátek v éře Rakouska-Uherska.

Podunajská říše údajně byla žalářem národů a Češi v něm prý byli utiskování. Jak je tedy možné, že mnozí z nich se stali světově uznávanými podnikateli? V časech habsburské monarchie vznikla většina špičkových českých výrobních značek, z nichž mnohé jsou úspěšné i v současnosti. České země se staly hospodářsky nejvyspělejší oblastí celého Rakouska-Uherska s 60% jeho průmyslové výroby. Samotné Čechy s 761 korunami HDP na obyvatele obsadily v roce 1911 v rámci Předlitavska (rakouských zemí) druhé místo za Dolními Rakousy s 850 korunami HDP na obyvatele. Toto prvenství ovšem zkresloval fakt, že jejich součástí byla i Vídeň se sídly nejvýznamnějších podnikatelských subjektů. To tedy na nějaký brutální národnostní útisk nevypadá.

Rakousko-Uhersko jistě nebylo dokonalým státem a nemá cenu zapírat, že rozpory mezi Čechy a Němci byly a někdy i pořádně vyostřené. Na druhé straně existovalo i zdravé soutěžení mezi oběma národy, ve školství, kultuře, vědě a také v podnikání, které Čechy hnalo dopředu a oni chtěli být minimálně stejně dobří jako Němci, a samozřejmě i lepší.

V roce 1867 parlament v rakouské části monarchie přijal zákon 142/1867 tzv. Základní zákon státní o obecných právech občanů, který jim zajišťoval základní lidská práva. V Článku 19 se píše. Všichni národové v státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitedlné právo, chovati a vzdělávati národnost a řeč svou. Rovné právo všech v zemích obvyklých řečí ve škole, úřadě a v životě veřejném od státu se uznává...

Z hlediska práv si tedy byly všechny národy v Předlitavsku rovny, čehož schopní a podnikaví Češi využili k tomu, aby plně rozvinuli svůj byznys. Tomáš Baťa, který založil v roce 1894 ve Zlíně svoje obuvnické impérium, se stal špičkovým podnikatelem světové úrovně.

Hospodářský rozvoj také umožnily kvalitní právní normy v duchu ekonomického liberalismu. Vynikajícím právnickým dílem byl Živnostenský řád z roku 1860, který zajišťoval svobodu živnostenského podnikání a volnost výroby a obchodu. Mimo jiné také zrušil zastaralé středověké cechy, které nahradil profesními společenstvími. Důležitý byl i Obchodní zákoník z roku 1863.

Klíčovou podmínkou pro rozvoj technických oborů byla i existence kvalitního školství. V českých zemích tehdy existovaly čtyři vysoké technické školy srovnatelné úrovně, dvě české a dvě německé, po dvou v Praze a Brně.

Jedním z příkladů, kdy řevnivost mezi Čechy a Němci vedla k českému podnikatelskému úspěchu, je výroba osobních aut v Mladé Boleslavi v pozdější škodovce. Václav Klement si v roce 1896 koupil kolo od německé firmy Seidel & Nauman v Ústí nad Labem. To však brzy potřebovalo opravu. Klement proto kolo reklamoval u výrobce a poslal mu dopis v češtině s žádostí o odstranění závady. Němci však tuto prosbu odmítli s tím, že musí být podaná v pro ně srozumitelném jazyce, tedy němčině. Klement se rozzlobil, německy neodpověděl, a místo toho s Václavem Laurinem založili úspěšnou firmu, která se vypracovala od oprav kol až po výrobu kvalitních osobních aut.

Podobně tomu bylo i se založením českobudějovického Budvaru. Němci nechtěli pustit Čechy mezi akcionáře existujícího pivovaru, který nyní vaří pivo značky Samson. Ti si proto založili svůj vlastní pivovar, jehož pivo dosáhlo světového věhlasu.

Habsburské císařství se vůbec stalo kolébkou významných českých podnikatelských úspěchů v mnoha oblastech. Mnohé špičkové značky, jako Škoda, Budvar, Prazdroj, ČKD, Pražská šunka a další mají původ v 19. století v časech Rakouska-Uherska.

Neumím si představit, že kdyby Češi byli za Rakouska masivně utiskováni, že by mohli dosáhnout tak významných úspěchů. Pohádky o žaláři národů jsou tedy výmysly, které fakta vyvracejí. Habsburská monarchie v druhé polovině 19. století umožnila vyniknout každému schopnému jedinci bez rozdílu národností či náboženství. Češi byli za své podnikatelské úspěchy i oceňováni. Například v roce 1912 byla rodina textilních průmyslníků z Náchoda Bartoňů povýšena císařem Františkem Josefem I. do rytířského stavu s predikátem z Dobenína. Mnozí čeští byznysmeni pak po roce 1918 litovali rozpadu monarchie, protože přišli o významné trhy. Ale to už je jiná kapitola.

Zdroje:

Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, kolektiv autorů, nakladatelství Karolinum, Praha 2005

Kdy nám bylo nejlépe, V. Lacina, J. Hájek, nakladatelství Libri, Praha 2002

České země v 19. století I, Milan Hlavačka a kol., nakladatelství Historický ústav AV ČR, Praha 2016

5 nejvýznamnějších českých podnikatelů v historii - Podnikatel.cz

Zákon 142/1867 ř.z. - o obecných právech občanů státních v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených úplné a aktualní znění | ASPI | Wolters Kluwer ČR, a. s.