Ginzburg nesmí být vydán do Ruska

V nezáviděníhodné situaci se ocitla ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která má v rukou osud rusko-izraelského podnikatele Vitalije Ginzburga.

O jeho vydání žádá ruská strana kvůli údajné zpronevěře, dotyčný byl zatčen na ruzyňském letišti na základě mezinárodního zatykače a je nyní ve vazbě v pankrácké věznici. Paní ministryně definitivně vyřkne verdikt, zda dotyčný bude deportován do Ruska nebo zůstane u nás, kde požádal o politický azyl. Přitom v podobné záležitosti bankéře Alexandra Bugajevského rozhodla, že dotyčný do své domovské země vydán nebude. Domnívám se, že i v tomto případě by měla postupovat stejně.

Vitalij Ginzburg tvrdí, že jeho obvinění je vykonstruované, protože rozkryl tamní korupční systém, kritizuje prezidenta Putina, bojí se o svou bezpečnost a také z toho, že by v Rusku mohl být při vyšetřování vystaven násilnému vymáhání přiznání viny.

Dále podnikatel, který má kromě ruského i izraelský pas, uvedl zásadní skutečnost, jež je pádným důvodem proti jeho vydání do Ruska. Příkaz k zadržení na něj vydal soud v Tverské oblasti, který se předtím zabýval skandálním případem právníka Sergeje Magnistkého. Ten pracoval jako auditor britského investičního fondu Hermitage Capital a zjistil, že vysocí státní úředníci včetně důstojníků protikorupční policie okradli Ruskou federaci o více než čtyři miliardy rublů (cca 2,6 miliardy korun) na daních. Podal proto trestní oznámení, ale pak se začaly dít věci. Jeho oznámením podloženým důkazy se nikdo nezabýval, naopak byl zatčen a uvězněn ve vyšetřovací vazbě, přičemž jeho kauzu vedli ti samí policisté, které předtím obvinil z daňových úniků. V každé normální zemi by musely být obě kauzy přísně odděleny od sebe. Magnitského nechali vyšetřovatelé zavřít jako šestatřicetiletého zdravého člověka, o rok později byl však mrtvý. Všechno svědčí pro verzi, že jej ubili k smrti dozorci v jeho cele v moskevské věznici, protože překážel mocným. Známé jsou i případy dalších ruských podnikatelů, kteří zemřeli v Rusku za podezřelých okolností a existuje podezření, že byli zavraždění státní moci.   

Podle ruské novinářky Olgy Romanovové  nejsou takové případy neobvyklé. Ona na základě svých dlouholetých zkušeností s ruskou justicí uvádí na přesvědčivých faktech, že za mříže jsou po vykonstruovaných soudních procesech běžně zavíráni nevinní lidé, v ruských věznicích jich může být až třetina. Ruští vyšetřovatelé také používají velmi tvrdé výslechové metody včetně nasazování drog a mučení.

Neříkám, že Vitalij Ginzburg je světec, ale Česká republika jako demokratický a civilizovaný stát nemůže vydat někoho do země, která prokazatelně není schopna zaručit obviněnému spravedlivý proces. A v tomto případě je toto nebezpečí větší než velké.