Generál Prchala bojoval s rudými i hnědými, aby se stal obětí Benešovy nenávisti

Jako jediný z důstojníků v nejvyšší armádní hodnosti bojoval v březnu 1939 za Československo. Armádní generál Lev Prchala bránil Zakarpatskou Ukrajinu proti maďarským agresorům. Po válce byl „za odměnu“ degradován.

Statečný člověk a upřímný vlastenec, který byl po válce nezaslouženě dehonestován jako zrádce. Hlavním důvodem bylo, že měl jiné názory než Edvard Beneš na čs. protinacistický odboj. Měl být už dávno rehabilitován, bohužel, dosud se tak nestalo.

Lev Prchala se narodil 23. března 1892 ve Slezské Ostravě v rodině horníka. Absolvoval gymnázium, pak studoval práva na univerzitě ve Vídni (studium zřejmě nedokončil).

První světovou válku začal jako nadporučík rakousko - uherské armády. Po zajetí na východní frontě v roce 1916 vstoupil do českých legií. S nimi bojoval proti Němcům později na Sibiři proti komunistické Rudé armádě. V tom druhém případě se mu zřejmě dařilo, protože rozzuření bolševici vypsali na jeho hlavu milion rublů odměny.

Po návratu do vlasti v roce 1920, zůstal v armádě, opět studoval a to vysokou školu válečnou v Paříži. Stoupal v hodnostech až v roce 1936 dosáhl v československé armádě té nejvyšší možné – armádního generála.

Poprvé se střetl s prezidentem Edvardem Benešem v kritických zářijových dnech v roce 1938, kdy zásadně odmítal závěry mnichovského diktátu, podle něhož mělo Československo odstoupit své pohraničí hitlerovskému Německu. V té době velel 4. armádě, která měla bránit jižní Moravu, a s Benešovým rozhodnutím přijmout kapitulaci bez boje rozhodně nesouhlasí. Jedním z důvodů pro něj byl fakt, že 90% sudetských Němců i přes nacistickou propagandu respektovalo mobilizační vyhlášku a dostavilo se ke svým vojenským útvarům. Podle něj se naše země měla bránit za každou cenu a jak je uvedeno na webu zivotopis.osobnosti.cz, generál Prchala si prý nikdy neodpustil, že tehdy Beneše nezastřelil, když už na něj na Hradě mířil pistolí. Dokonce byl součástí spiknutí některých čs. generálů, kteří chtěli odstavit vládu a prezidenta, vyhlásit vojenskou diktaturu a válčit s Německem. Jak moc tyto úmysly byly vážné, je dosud předmětem diskusí, nicméně k žádnému převratu nedošlo.

Po Mnichovu byl generál Prchala jmenován vojenským velitelem Podkarpatské Rusi a členem tamní vlády. Dne 15. března 1939 dal rozkaz k vojenské obranu proti maďarskému útoku, která se proti daleko silnějšímu protivníkovi udržela 3 dny. Byly to v té době jediné větší boje čs. armády s nasazením dělostřelectva a obrněných jednotek proti nepříteli. Jak je uvedeno na webu armyweb.cz, Čechoslováci při těchto bojích měli 40 – 60 padlých, Maďaři možná až 200 padlých.

Lev Prchala poté odchází do Polska, kde organizuje čs. vojenské jednotky. Po pádu Polska v září 1939 odcestoval do Francie a po její porážce v roce 1940 zakončil svoji emigraci ve Velké Británii. Jelikož však patřil k názorovým odpůrcům politiky Edvarda Beneše, byl jim v říjnu téhož roku postaven mimo činnou vojenskou službu.

Generál Prchala se stal předsedou české Národní rady, která zastupovala tu část emigrace jíž nelíbil Benešův příklon k SSSR a po skončení války odsoudila i postup pseudodemokratické tzv. třetí republiky vůči Slovákům a sudetským Němcům. Po skončení války zůstal generál Prchala v zahraničí a dobře udělal. Vyhnul se tak následkům Benešovy msty, který mu nezapomněl jeho postoje. Již v roce 1945 československá vláda prohlásila Prchalu za zrádce, zbavila ho generálské hodnosti a degradovala na vojína. Dokonce požádala Velkou Británii o jeho vydání. Ta to však odmítla. Je nemyslitelné, že by o tom prezident Beneš nevěděl a nesouhlasil s tím.

Prchalova skupina se později přejmenovala na Český národní výbor v Londýně a podle webu ustrcr.cz se postupně proměnila v početnější organizaci. Vystupovala jako opozice proti poválečné československé vládě Národní fronty a po únoru 1948 vyhlásila jako první česká organizace protikomunistický odboj.

Je pravdou, že generál Prchala prosazoval spolupráci Čechů se sudetskými Němci. Zřejmě z důvodů již zmíněných jejich postojů za mobilizace nebo možná i proto, že válka skončila a nastal čas na usmíření. V žádném případě však nešlo o nějaké Prchalovy sympatie k nacismu. Z jeho iniciativy vznikl v prosinci 1950 sudetoněmecko-český federativní výbor v Bonnu, který si kladl za cíl sjednotit všechny v exilu žijící Čechy a sudetské Němce v boji proti komunistickému útlaku a k přípravě návratu do vlasti.

Čeští Němci mohli Prchalovi poskytnout prostředky a politický vliv. Generál navíc již od roku 1939 prosazoval v politické praxi úzkou středoevropskou spolupráci - zjevně pochopil, že středoevropské mocenské vakuum lze vyplnit zevnitř. Dále budiž řečeno, že Národní výbor byl vlastně jediný, kdo v exilu po válce vykonal nějakou alespoň trochu hmatatelnou činnost.

Manželka Lva Prchaly byla dcerou bývalého ruského ministerského předsedy Kerenského. Generál Prchala zemřel ve věku 71 let ve Feldbachu v Rakousku.

Je smutné, že dehonestující stav udržovaný i dál vládnoucími komunisty kupodivu neskončil s pádem totalitního režimu, jak bylo konstatováno na semináři Ústavu pro studium totalitních režimů v prosinci 2023. Generál Prchala je stále degradovaný v hodnosti vojína. Nadešel po více než třech desetiletích čas očistit jeho jméno a navrátit mu odebranou generálskou hodnost? Já bych řekl, že ano a také Řád Bílého lva by si armádní generál Lev Prchala určitě zasloužil.

Zdroje:

Lev Prchala - Životopis | OSOBNOSTI.CZ

Kontroverzní generál. Lev Prchala byl degradován poté, co se dostal do křížku s prezidentem Benešem | Orientace | Lidovky.cz

Přišel čas očistit jméno (armádního generála) Lva Prchaly – Ústav pro studium totalitních režimů

Stíny nad Podkarpatskou Rusí: Tajemná role Maďarska v osudovém rozuzlení republiky | ARMYWEB.cz