Fotbalové mistrovství v Rusku, velký omyl FIFA

Mezinárodní fotbalová federace tentokrát zaperlila, a dvě světové přehlídky nejrozšířenějšího sportu planety přidělila v roce 2018 Rusku a o čtyři roky později rovněž problematickému Kataru. Tento naftový emirát neznám, za to Rusko jsem poznal před dvěma lety docela důkladně, a proto říkám, bude to tragédie.

Těžko říct, jak to Rusko dokázalo, ale vzhledem ke zjištění anglických novinářů, že uplatit vrcholové činitele FIFA, kteří o pořadatelství mistrovství světa rozhodují, je poměrně snadné, přemýšlivého člověka napadne leccos. Ale ti, kdo pro tuto zemi hlasovali, neznají zdejší skutečné poměry nebo měli pásky na očích a klapky na uších.

Nejedná se jen o obrovské vzdálenosti mezi pořadatelskými městy, vždyť z nejvýchodnějšího Jekatěrinburgu do nejzápadnějšího Kaliningradu je to přes tři tisíce kilometrů, ale o mnoho dalších potíží.

Rozbité silnice

Nejhorším problémem Ruska je katastrofální infrastruktura. S výjimkou obchvatu kolem Moskvy v této zemi nejsou dálnice evropského typu. Silnice jsou z velké části v hrozném stavu, a mezi okresními městy Vytěgrou a Kargopolí v Archangelské oblasti na severu Ruska se silnice před naším autobusem změnila v širokou polní cestu. To je jako kdybyste u nás jeli po silnici mezi Táborem a Pískem a najednou zmizel asfalt.

A podobně tragické je to i na ostatních místech. Často se střídají úseky relativně kvalitní s tankodromy. Například na trase z Novgorodu do Pskova jsme jeli po cestě, která by ve srovnání s námi měla být něco jako silnice I. třídy. Ovšem vzhledem k jejímu stavu jsme po ní naším autobusem nemohli jet rychleji než padesátkou.

Ovšem takové strašné silnice jsou například i mezi Petrozavodskem a Sankt Petěrburkem, mezi Sankt Petěrburkem a Moskvou, mezi Moskvou a Jaroslavlí nebo mezi Moskvou a Nižným Novgorodem, tedy též mezi místy, kde se mají hrát zápasy mistrovství světa.

Letiště, kde není bezpečno

Dá se předpokládat, že vzhledem ke zdejším podmínkám budou asi hráči a příznivci létat letadly. Ani v této oblasti to není však nijak růžové. Renomovaná mezinárodní anketa "The Budget Traveller's Guide to Sleeping in Airports" o 10 nejpříjemnějších a 10 nejhorších letišť světa přidělila v roce 2008 moskevskému Šeremetjěvu nelichotivý post devátého nejhoršího letiště na světě. „Na letišti není bezpečno, prostory jsou špinavé, špatně osvětlené. Nepohodlné jsou kovové sedačky. Často je hlučně puštěná televize, jídlo prý je příšerné a vrcholem všeho je, že portýři kradou cizincům jejich zavazadla,“ píši odborníci v anketním zhodnocení. Přitom Šeremetjěvo má být ruskou špičkou, takže si ani nechci představit, jak to vypadá na letištích ostatních pořadatelských měst.

Některé světové turistické průvodce dokonce radí lidem, aby se Moskvě vyhnuli. Jak už jsem tady napsal po svém návratu ze svých ruských cest před dvěma lety, to považuji za přehnané. Ovšem největší evropská metropole je vyhlášena vysokými cenami za nízkou úroveň služeb. Tak například v naprosto obyčejné kavárně Akademia (pražská Slávie je daleko lepší) nedaleko chrámu Krista Spasitele jsem za boršč nijak valné kvality dal 320 rublů (cca 210 Kč). Typickým moskevským jevem jsou také prázdné hospody, znuděný personál a dlouhé čekání na obsluhu.

Moskva se sice na jednu stranu honosí někdy až nevkusným přepychem, na druhé straně jezdí v jejich ulicích zastaralé autobusy a trolejbusy, které by u nás nesměly ani vyjet do ulic.

Moskevské metro je sice reaktivně spolehlivé a jeho soupravy jezdí v krátkých minutových intervalech, ovšem má jednu a to dost významnou vadu na kráse. Všechny informační nápisy jsou ve stanicích uvedeny pouze v azbuce, kterou většina potenciálních účastníků mistrovství světa neovládá, takže se dají čekat davy totálně zmatených cestujících.

Drahé ubytování, šikana na hranicích

Drahé je v Moskvě ubytování a na tak velkou akci má město málo hotelů a dalších ubytovacích kapacit. Navíc pouze Moskva a Sankt Petěrburg jsou na tom v této oblasti relativně nejlépe, ostatní města pořadatelská města nemají dostatek hotelů a penzionů na odpovídající mezinárodní úrovni ani náhodou.

Obtížným problémem je vůbec přicestování do této země. Rusko má bezvízový styk s malým počtem zemí, vyřízení jeho víza trvá téměř měsíc a na hranicích čekají návštěvníky šikanující prohlídky. Tak náš zájezd si musel po přejezdu lotyšské hranice na ruském pohraničním přechodu vystoupit z autobusu, se zavazadly jsme prošli bezpečnostními rámy a autobus nám prohledali ruští pohraničníci se psy, jako bychom byli nějací zločinci. Chápal bych to, kdyby dostali avízo, že třeba vezeme drogy. Jenomže toto obtěžování turistů je zdejším nesmyslným pravidlem.

Takže k pořádání mistrovství světa ve fotbale v Rusku jsem hodně skeptický. Koneckonců názor ruské opozice je takový, že místo bombastického pořádání velkolepých sportovních událostí, by Rusko raději mělo dávat peníze do chátrajícího zdravotnictví (další problém, zemi chybí kvalitní sanitky, pro akutní převozy) a do školství. Moudrý to názor.