Dramatický útěk za železnou oponu nakonec vyšel

Jak řekl táta mého brněnského kamaráda, v tom rudým bordelu už dál žít nebudou a tak se celá rodina otec, matka, syn a dcera vydali do vysněné Kanady. Nakonec se jim dobrodružný plán podařil.

Petrův otec byl velmi razantním antikomunistou, někdy v osmdesátých letech mu došla trpělivost. V zadrátováném komunistickém koncentráku zvaném Československo, jak sám říkal, neviděl pro sebe ani pro svoji rodinu perspektivu a tak naplánoval útěk. Cílem byla Kanada, kde už žili nějací jejich příbuzní. Jenomže jak to provést? V socialistickém Československu totiž panovalo de facto novodobé nevolnictví, ve kterém komunistické panstvo rozhodovalo i o tom, kde lidé mohou či nemohou žít.

Cestování na tzv. kapitalistický Západ bylo velmi komplikované. Nejdřív bylo nutné získat souhlas zaměstnavatele včetně místní organizace KSČ a to i v případech, kdy člověk nebyl členem komunistické strany. Dále bylo nutné obdržet tzv. devizový příslib, čili měnu konkrétní západní země nebo dolary. A to ještě nebyl konec, k vycestování nestačil cestovní pas, jako nyní, ale byla nutná ještě tzv. výjezdní doložka. O jejím přidělení rozhodovala tehdejší komunistická policie a tuším, že přímo státní bezpečnost. A ta mohla její přidělení bez jakéhokoliv zdůvodnění zamítnout. Devizový příslib nebyl nutný pouze v případě, jestliže se jednalo o organizovaný zájezd s cestovní kanceláří nebo s jinou institucí. A byla tu ještě jedna komplikace, komunistické úřady odmítali pouštět na Západ kompletní rodiny právě kvůli obavám z emigrace. Byla to nenormální totalitní doba, kdy lidé nemohli svobodně cestovat.

Petrův táta nadával na komunisty, jak mohl, z nichž výše zmíněná nadávka rudý bordel patřil asi k tomu nejslušnějšímu co na adresu srpokladivářů vypouštěl. Další výrazy by mně admini určitě nedovolili.

Nicméně rodina našla způsob, jak se zbavit komunistické tyranie. Objednala si v nějaké cestovní kanceláři dovolenou na Kubě. A tam se létalo z Prahy s mezipřistáním v Montrealu. Plán tedy byl jednoduchý, v Montrealu vystoupíme a požádáme o politický azyl. Plány na útěk byly dokonalé. Petrovy rodiče prodali dům, vybrali úspory z vkladních knížek a koruny u veksláků vyměnili za dolary. Sousedům namluvili, že prodali dům kvůli stěhování mimo Brno.

Vše klapalo jak mělo. Letadlo přistálo v Montrealu, ale rodina se rozhodla, že si ještě užije dovolenou v Karibiku. Tak se stalo. Jenomže! Petrovci udělali velkou chybu. Zpáteční let z Havany do Prahy byl bez mezipřistání. Oni soudruzi tušili, co by se mohlo stát, že by lidé mohli emigrovat, a tak sáhli k tomuto opatření. Sami piloti letadel Il – 62, které tuto linku létaly, z toho moc radost neměli, protože takový přelet bez mezipřistání byl na hraně, i když se zvládnout dal.

Je ovšem jasné, že Petrova rodina, když jim letuška oznámila realitu, byla v šoku. Nicméně zachovala klid ve stylu, ono to holt nějak dopadne. A dopadlo. Letadlo z nějakých technických příčin bylo nuceno přistát v Paříži a Petrova rodina tam požádala o politický azyl. Později se všichni dostali do vysněné Kanady, kde zahájili úspěšnou kariéru. Hodně tomu pomohla máma, která byla učitelkou angličtiny a francouzštiny a tyto jazyky naučila celou rodinu. Kombinace pro Kanadu jak vyšitá. Všichni tam získali výborná zaměstnání včetně Petra, který se stal úspěšným lékařem. V Kanadě je mu dobře a do Česka se v žádném případě vracet nehodlá. Ale o tom až příště.